Běhej srdcem

BLANDINE L’HIRONDEL! 21:54:49. SUB 22 NA UTMB! Neskutečný den v Chamonix pokračuje.

Po fenomenálním výkonu Bena Dhimana přichází další historický čas. Blandine L’Hirondel vítězí na UTMB 2026 za 21:54:49!

Ano. Pod 22 hodin.

• 173,6 km
• +9 700 m
• 21:54:49
• 7,9 km/h
• 1. žena
• 26. místo absolutně

To znamená průměr přibližně 7:36 min/km. Přes Alpy. S téměř deseti tisíci nastoupanými metry.

A žádná žena nikdy nedokončila UTMB rychleji (!).

Dosavadní nejrychlejší ženský čas patřil Katie Schide – 22:09:31 z roku 2024. Blandine se dnes jako první žena dostala pod magickou hranici 22 hodin.

A přitom její příběh před letošním UTMB vůbec nevypadal jako příběh budoucí vítězky.

Od květnové rekordní Transvulcanie ji totiž trápí problém s tepnou zásobující levou nohu. Při vyšší intenzitě se objevují potíže, několik měsíců proto téměř nemohla pořádně běhat a definitivním řešením má být až operace, kterou odložila právě na dobu po UTMB.

Ještě tři dny před startem říkala, že není na 100 % a nejede do Chamonix s tím, že musí vyhrát. Chtěla hlavně konečně předvést „plný“ a dobře kontrolovaný závod.

Výsledek?

Nejrychlejší ženský UTMB historie.

A jednoduché to nebylo ani během samotného závodu.

Blandine během UTMB třikrát spadla. Druhý pád přišel pouhých zhruba 12 kilometrů před cílem. Únava už byla evidentní, ale zvedla se a pokračovala dál.

Přitom ještě na 127. kilometru v Champex-Lac působila skoro absurdně svěže. Měla asi 35 minut náskoku, vtipkovala s novináři, namazala si odřená místa a dokonce si během občerstvovačky vyčistila zuby po vzoru Courtney Dauwalter (smích).

Její cesta na vrchol UTMB je navíc krásně postupná:

• 2023 – 3. místo, 24:22:50
• 2024 – 5. místo, 24:35:54
• 2026 – VÍTĚZSTVÍ, 21:54:49

A mezi tím v roce 2025 vyhrála brutální Diagonale des Fous – 178 km / přes 10 000 m+ – a skončila 8. ABSOLUTNĚ.

Navíc se dnes stala teprve druhou ženou historie po Ruth Croft, která dokázala vyhrát OCC, CCC i UTMB.

2021 – OCC
2022 – CCC
2026 – UTMB

A na francouzskou vítězku čekalo Chamonix dlouhých deset let. Naposledy vyhrála Caroline Chaverot v roce 2016.

Tři pády. Problémy s levou nohou. Měsíce omezeného tréninku. A nakonec 173,6 kilometru kolem Mont Blancu za 21:54:49.

SUB 22.

Ben Dhiman – 18:16:29.
Blandine L’Hirondel – 21:54:49.

Tohle je zatraceně rychlý ročník UTMB!

BEN DHIMAN PRÁVĚ PŘEPSAL HISTORII UTMB. 18:16:29!

174 kilometrů. Přibližně 9 700 metrů převýšení. Francie, Itálie, Švýcarsko. A v cíli čas 18 hodin, 16 minut a 29 sekund.

Ano. Čtete správně.

Ben Dhiman vítězí na UTMB 2026 v nejrychlejším čase, jaký kdy byl na nejslavnějším horském ultramaratonu světa zaznamenán.

18:16:29.

Pro trochu perspektivy: kdybychom těch přibližně 174 kilometrů jednoduše vydělili výsledným časem, vychází průměr kolem 6:18 min/km.

Jenže tohle není silniční závod.

Tohle je UTMB.

Téměř deset tisíc výškových metrů, noc v horách, technické seběhy, nekonečná stoupání, občerstvovačky a přechod celého masivu Mont Blancu.

A možná ještě šílenější než samotný čas je způsob, jakým Dhiman závod vyhrál.

Na začátku se nic dramatického nedělo. Po 22,9 kilometru v Saint-Gervais byl jen několik sekund za čelem.

Pak ale přišla La Balme.

A tam Ben převzal vedení.

Kolem 52. kilometru měl na Baptista Chassagneho už přes sedm minut.

Courmayeur – 81 km: náskok 19:25.
Grand Col Ferret: 22:15.
La Fouly: 24:29.
Champex-Lac: 28:12.

Na chvíli se zdálo, že Chassagne v Trientu něco stáhne.

Dhimanova odpověď?

Vallorcine, 155. kilometr: náskok 30:47.

A bylo prakticky rozhodnuto.

Dokonce ani pád zhruba 12 kilometrů před cílem, když zakopl o kámen, jeho jízdu nezastavil.

Zvedl se.

Pokračoval.

Přes La Flégère se dostal na poslední velký kopec a potom už jen letěl dolů do Chamonix.

18:16:29.

Baptiste Chassagne nakonec doběhl druhý za 18:47:38 – tedy více než půl hodiny za Dhimanem.

A teď to nejlepší.

Ben Dhiman nemá s UTMB žádný příběh typu „přišel jsem a vyhrál“.

Právě naopak.

2023 – DNF.
Po zhruba 50 kilometrech konec. Byl nemocný.

2024 – DNF.
Tentokrát se dostal asi ke 100 kilometrům. Nezvládl výživu, skončil na rukou a kolenou a zvracel.

2025 – 2. místo.
Poprvé dokončil celý okruh kolem Mont Blancu. Čas 19:51:37, druhý za Tomem Evansem.

A sám později přiznal, že v poslední třetině závodu strašlivě trpěl a na závěrečných kopcích měl pocit, že se skoro plazí.

2026 – 1. místo.
18:16:29.

DNF → DNF → druhý → vítěz.

Tohle je možná ještě krásnější statistika než samotný čas.

A evidentně si z loňska vzal velmi konkrétní ponaučení.

Před letošním UTMB popisoval, že proti předchozí sezoně zvýšil množství nastoupaných metrů zhruba o 30 %. Mnohem víc trénoval prudkou chůzi do kopce, používal hole a běhal v kompletní UTMB výbavě.

Protože pochopil jednu jednoduchou věc:

UTMB není jen o tom umět rychle běhat.

Musíte také umět neskutečně rychle chodit do kopce.

A zatímco v roce 2025 považoval UTMB více za běžecký závod, letos cíleně budoval právě svůj „hiking gear“.

Zajímavá je i další věc.

Dhiman se trénuje sám.

Je Američan, žije ve francouzských Pyrenejích a zároveň je otcem tří dětí – pětiletého dítěte a dvojčat, kterým ještě není ani rok. Před závodem otevřeně mluvil o tom, jak zásadní roli v celé přípravě sehrála jeho žena a rodina.

A tři dny před startem také úplně bez vytáček řekl, co chce:

Vyhrát UTMB.

Po dvou DNF a druhém místě to nebylo žádné PR prohlášení.

„Tohle je můj cíl,“ vysvětloval.

O tři dny později proběhl cílovým obloukem jako vítěz.

Ještě jedna důležitá poznámka k „rekordu“.

Letošní závod byl kvůli předpovědi bouřek odstartován o dvě hodiny později a trať byla upravena – běžci neabsolvovali úsek přes Pyramides Calcaires. Organizátoři následně uváděli přibližně 174 km a 9 700 m+.

Proto není úplně korektní označovat Dhimanových 18:16:29 za klasický oficiální traťový rekord na identické trase.

Je to ale nejrychlejší čas, jaký byl kdy na UTMB zaznamenán.

A pro představu: Jim Walmsley při svém historickém vítězství v roce 2023 běžel 19:37:43. Tom Evans loni na rovněž upravené trase 19:18:58.

Dhiman?

18:16:29.

To není posunutí hranice o pár minut.

To je úplně jiná liga.

A mimochodem – Dhiman je teprve druhým Američanem, který mužské UTMB vyhrál. Prvním byl právě Jim Walmsley v roce 2023.

Ben Dhiman. UTMB Champion 2026.

• 174 km
• ~9 700 m+
• 18:16:29
• ~6:18 min/km včetně téměř 10 000 metrů stoupání
• vítěz UTMB
• druhý americký mužský vítěz v historii

A hlavně:

2023 DNF.
2024 DNF.
2025 druhý.
2026 vítěz.

Někdy prostě potřebujete dostat od jedné hory několikrát přes držku, než vám dovolí ji ovládnout.

Tohle byl Benův den. A byla to jedna z největších demonstrací síly, jakou jsme v moderní historii UTMB viděli!

623,7 KILOMETRU. 93 HODIN. A VÝSLEDEK? DNF.

Ano, čtete správně.

Na internetu se v posledních dnech objevuje fotografie běžce ležícího bezvládně uprostřed pole. Ten člověk se jmenuje Ayyoub „Ello“ El Osrouti. A tohle je příběh jednoho z nejbrutálnějších běžeckých výkonů letošního roku.

Na německém Last Soul Ultra se běží formátem Backyard Ultra.

Pravidla vypadají skoro nevinně:

• každou celou hodinu odstartujete nové kolo
• jedno kolo měří přesně 6,706 km
• musíte ho zvládnout do 60 minut
• co vám zbude, můžete využít na jídlo, převlečení, ošetření nebo pár minut spánku
• za hodinu se všichni postaví na start znovu
• a tak pořád dokola…

Dokud nezůstane jediný člověk.

Letos odstartovalo 169 běžců.

Po třech dnech už prakticky všichni skončili.

Po 80 hodinách odpadl třetí muž závodu Norman Mascher-Aspensjö. V nohách měl více než 536 kilometrů.

Zůstali dva.

Mark Dowdle a Ayyoub „Ello“ El Osrouti

A běželi dál.

81 hodin.
85 hodin.
90 hodin.
91.
92.
93.

Ello dokončil 93 kol.

623,658 kilometru.

To je téměř 15 maratonů. Bez jediného skutečného spánku mezi nimi.

Pak zazvonil zvonec pro 94. kolo.

Ello se znovu postavil na start.

Jenže tentokrát už jeho tělo řeklo dost. V posledních kilometrech bojoval o každý krok a 94. okruh už v požadovaném čase dokončit nedokázal. Záběry totálně vyčerpaného Ella se následně začaly šířit po sociálních sítích.

A teď přichází jedna z nejkrutějších vlastností Backyard Ultra.

Po 623,7 kilometru a 93 dokončených kolech je Ello oficiálně DNF.

V Backyardu totiž není druhé místo v klasickém slova smyslu. Poslední soupeř vítěze dostává označení „assist“. Jediným skutečným finišerem je poslední člověk, který dokáže absolvovat ještě jedno kolo sám.

Tím mužem byl Mark Dowdle.

Američan zvládl své 94. kolo, zastavil se na:

• 94 kolech
• 630,364 km
• téměř čtyřech dnech závodění

a stal se vítězem Last Soul Ultra 2026.

A jestli vám jméno Ello připadá povědomé, není to náhoda.

Stejný příběh prožil už loni.

Při premiéře Last Soul Ultra v roce 2025 zůstal v závodě jako poslední soupeř pořadatele Kima Gottwalda. Po téměř 449 kilometrech ho tehdy zastavily problémy s Achillovou šlachou.

O rok později se vrátil.

A přidal dalších zhruba 175 kilometrů.

A znovu skončil jako poslední muž před vítězem.

Možná proto internet začal Ella označovat za svého skutečného hrdinu závodu.

Jenže právě Backyard Ultra krásně ukazuje, jak absurdní někdy slovo „prohra“ může být.

Protože uběhnout 623 kilometrů za 93 hodin a být označen jako DNF…

to už opravdu není prohra.

To je Backyard.

Síla není jen o svalech. Proč by měl zvedat činky i vytrvalostní sportovec? Když se mezi běžci řekne silový trénink, reakce bývají pořád velmi rozdílné. Jeden bez něj nedá ani týden, druhý několikrát do roka slavnostně vytáhne odporovou gumu a třetí je přesvědčený, že mu běhání kopců jako posilovna bohatě stačí.

A právě o tom jsme si povídali s Borisem Oravou, který je absolventem FTVS UK, mistrem Evropy v klasické kulturistice, absolutním mistrem České republiky v kulturistice a vicemistrem ČR v RAW silovém trojboji. Jeho sportovní svět ale dávno nekončí u činky. Věnoval se a věnuje také dalším sportům včetně MTB endura a svůj původně kulturistický přístup postupně posunul směrem k funkčnímu silovému tréninku, koordinaci, celkové zdatnosti a dlouhodobé odolnosti organismu.

Síla, tedy schopnost těla pracovat jako jeden celek a odolávat dlouhodobému zatížení mohou rozhodovat nejen o výkonu, ale také o tom, jestli budeme schopni sportovat dlouhé roky bez neustálého kolotoče drobných zranění. O silovém tréninku jsme si proto tentokrát chtěli povídat s někým, kdo jej zná z několika velmi odlišných světů...

"Nejdříve bych rozlišil, jestli mluvíme o vytrvalostním běžci, nebo sprinterovi. Jejich potřeby jsou velmi rozdílné. Vždycky je potřeba zaměřit se především na to, co u konkrétního člověka a v jeho disciplíně zaostává. Není nutné – a někdy ani žádoucí – dále zatěžovat něco, co už dostává dostatečnou nebo dokonce nadměrnou zátěž. Cílem by měla být kompenzace a dosažení co nejlepších silových poměrů.

Kdybych ale měl skutečně vybrat pět cviků pro běžce, zvolil bych:

• Klasický hluboký dřep. Nejen kvůli rozvoji síly. Hluboký dřep zároveň pomáhá udržovat rozsah pohybu v kyčlích a kolenou a velmi dobře zapojuje střed těla.

• Bulharský dřep. Je skvělou průpravou pro klasický dřep a pro někoho může být i jeho plnohodnotnou alternativou.

•Glute-ham raise. Jeden z mých oblíbených cviků na hamstringy. Běh je dominantně pohybem vycházejícím z kyčle, zatímco glute-ham raise umožňuje cíleně pracovat také s funkcí hamstringů při flexi kolene.

• Rumunský mrtvý tah na jedné noze. Jeden z mých nejoblíbenějších cviků vůbec. Oproti klasickému mrtvému tahu více rozvíjí rovnováhu a stabilitu kolena, méně zatěžuje bederní oblast a zároveň skvěle zapojuje střed těla.

•Oslí výpony a dorzální flexe. Tady trochu podvádím a dávám dva cviky. Oslí výpony jsou dnes skoro zapomenutým cvikem na lýtka, při kterém zároveň pracujeme s flexibilitou kotníku a zadního řetězce. Dorzální flexe se naopak zaměřuje na tibialis anterior na přední straně bérce. Tím můžeme vyvažovat zatížení lýtek a pracovat s funkcí kotníku a celého bérce."

Boris Orava: Síla není jen o svalech. Proč by měl zvedat činky i vytrvalostní sportovec? - Běhej srdcem Když se mezi běžci řekne silový trénink, reakce bývají pořád velmi rozdílné. Jeden bez něj nedá ani týden, druhý několikrát do roka slavnostně vytáhne odporovou gumu a třetí je přesvědčený, že mu běhání kopců jako posilovna bohatě stačí. Jenže právě síla, schopn...

56:51! V Buenos Aires se dnes psala historie a byl u toho nikdo jiný než Yomif Kejelcha! Po druhé ve své kariéře zaběhl světový rekord v půlmaratonu, podruhé ho sebral Jacobu Kiplimovi! A přidal k tomu i rekord na 15 km.

Kiplimo běžel i rychleji (psali jsme o tom: https://www.facebook.com/behejsrdcem/posts/pfbid0NyyiVs4y58qwVk8hb95gxwvo1K1kQqCVSaft16S7b5rGT4MHjebowCqTqcSs9hkcl ), ale výkon poté nebyl uznán. Psali jsme i o výkonu 57:20, který byl do dneška tím nejrychlejším a který ještě nebyl odmítnut (zatím ale ani schválen): facebook.com/behejsrdcem/posts/pfbid02GriYmN1wesKdrsUQd8fvQJzGGFrbKUHhjN1pjJaN2jqn1Yp6kDj7yMg7HpuutnyAl

Pro úplnost vzpomeňme i na první Kejelchův půlmaratonský rekord (který je dodnes tím platným vzhledem k pomalému procesu ratifikace): https://www.facebook.com/behejsrdcem/posts/pfbid029i3eFqHgdqvJeqFchxUNP8yCfGqGFmPnyiACFq9Yao36UuBcnghrU5YsMz1p3Frfl

Kejelcha znovu světovým rekordmanem v půlmaratonu: v Buenos Aires běžel 56:51! - Běhej srdcem Etiopan Yomif Kejelcha (narozen 1. srpna 1997) v neděli 23. srpna 2026 na Media Maratón Ciudad de Buenos Aires (závod s označením World Athletics Label) získal zpět světový rekord v půlmaratonu časem 56:51. Stal se prvním mužem v historii, který překonal hranici 57 minut. O 29 s...

Ve svých 47 letech dokazuje, že rychlost s věkem neodchází. Jiří Petr, běžec týmu Salomon a jedna z nejvýraznějších postav českého ultra trailu, letos ovládl trasu 58 km / 3 500 m+ na Grossglockner Ultra Trail v čase 6:24. Krátce předtím si navíc vyběhl nominaci na finále Golden Trail World Series v Jižní Koreji. Proč na Grossglockneru vsadil na taktiku all out, jak mu v rozhodujících chvílích pomohla koupel v horském potoce a které závody má v hledáčku do konce letošní sezóny?

Všechno, nebo nic. Cesta Jirky Petra za vítězstvím na bájném Grossglockneru - Běhej srdcem Ve svých 47 letech dokazuje, že rychlost s věkem neodchází. Jiří Petr, běžec týmu Salomon a jedna z nejvýraznějších postav českého ultra trailu, letos ovládl trasu 58 km / 3 500 m+ na Grossglockner Ultra Trail v čase 6:24. Krátce předtím si navíc vyběhl nominaci na finále...

Jak by mělo vypadat financování sportu? A proč současný model plýtvá a nefunguje? Kristiina Sasínek Mäki nabízí kritikům měsíční soustředění „na své náklady“, ať si prý vyzkoušejí, jak je to těžké. Fajn. Těžké to je. Jenže to není jádro sporu.

Spor není o bolesti nohou. Spor je o peníze. O tom, proč má veřejnost – přes daně, granty, svazy a státní sportovní mašinerii – platit soustředění, závody, realizační týmy a infrastrukturu lidem, kteří si zvolili atletiku jako kariéru. A o tom, jestli medaile z ME něco říká o úspěchu země, nebo jen o tom, jak špatně funguje centralizované přerozdělování.

A přesně tahle otázka – kdo to platí – se v debatě obchází. Místo ní posloucháme o dřině, srdíčku a národní hrdosti. To je nárokové myšlení: cítím nárok, tak ať účet dostane někdo jiný

Nároková společnost a sport: kdo má platit cizí hobby? - Běhej srdcem Kristiina Sasínek Mäki nabízí kritikům měsíční soustředění „na své náklady“, ať si prý vyzkoušejí, jak je to těžké. Fajn. Těžké to je. Jenže to není jádro sporu. Spor není o bolesti nohou. Spor je o peníze. O tom, proč má veřejnost – přes daně, granty, svazy a...

48 LET STARÝ REKORD JE MINULOSTÍ! ANDREAS ALMGREN OVLÁDL EVROPSKOU DESÍTKU V ČASE 27:23,44!

Tohle byla ukázka síly. A také jeden z těch atletických rekordů, u kterých už člověk skoro přestane přemýšlet, kdy vlastně padnou.

Švédský vytrvalec Andreas Almgren se stal v Birminghamu mistrem Evropy na 10 000 metrů a cílem proběhl v čase 27:23,44. Nejenže soupeřům prakticky nedal šanci – zároveň vymazal nejstarší mužský rekord mistrovství Evropy v běžeckých disciplínách.

Ten předchozí totiž pocházel až z 29. srpna 1978. Fin Martti Vainio tehdy na evropském šampionátu v Praze zaběhl 10 000 metrů za 27:30,99. Rekord tedy vydržel téměř přesně 48 let. Almgren z něj dnes ukrojil 7,55 sekundy.

A malá česká stopa: Vainiův rekord vznikl na tehdejším Stadionu Evžena Rošického v Praze. Rekord z Československa tak přežil všechny evropské šampionáty od konce sedmdesátých let až do Birminghamu 2026.

1• Andreas Almgren – 27:23,44 – CR
2• Dominic Lobalu
3• Jimmy Gressier

Almgren navíc závod nevyhrál nějakým vyčkáváním na poslední kolo. Udával tempo, závod roztrhal a některé soupeře dokonce doběhl o celé kolo. V cíli z toho byla naprostá dominance a konečně i velké zlato, které mu na evropské dráze dlouho unikalo.

Ještě zajímavější je jeho běžecký příběh. Almgren totiž začínal úplně jinde – jako osmistovkař. Už v roce 2015 běžel 800 metrů za 1:45,59. Postupně ale prodlužoval tratě a dnes patří mezi nejlepší vytrvalce planety.

Je držitelem evropského rekordu na dráhových 5 000 m – 12:44,27, letos v lednu ve Valencii zaběhl silničních 10 km za 26:45 a jeho osobní rekord na dráhové desítce má hodnotu 26:52,87.

Jen pro představu, co dnešních 27:23,44 znamená:

• 25 kol stadionu
• průměrně přibližně 65,7 sekundy na každých 400 metrů
• tempo zhruba 2:44 min/km
• takhle deset kilometrů v kuse.

A přesto to ani není Almgrenův osobák (smích).

Po čtvrtých místech na 5 000 m na ME 2022 a 10 000 m na ME 2024 se tentokrát žádné další místo těsně pod pódiem nekonalo. Andreas Almgren je mistr Evropy. A rekord, který přežil 48 let, je historií (!).

Tohle byla nádherná atletika.

📸 European Athletics