Zdravej Táta

Kdy se váš chlap naposledy na něco těšil jak malej kluk?

A ne.
Novej PlayStation se nepočítá. 😃

Ani nový auto, hodinky nebo další krámy, kterejma si na chvíli polechtá dopamin.

Myslím opravdovou radost.

Takovou tu trochu debilní.😅
Kdy o něčem mluvíš víc, než je společensky únosný.
Kdy něco zkoušíš, nejde ti to, sere tě to… a zejtra to chceš zkusit znova.

Spousta chlapů přitom není nešťastná.

Normálně fungujou.
Práce. Rodina. Povinnosti. Gauč. Telefon. Spát.

Život nemaj špatnej.

Jen se z něj někdy nenápadně stane seznam úkolů s občasnou odměnou za splnění. Nebo emocionální konzum, protože přece mam toho hodně, všechno sem zvládnul, tak si dopřeju levnej dopamin aby mě to tak ne*ralo žejo.

A právě proto podle mě chlap nepotřebuje vždycky víc pohodlí.

Potřebuje přesnej opak.

Něco těžkýho.
Něco novýho.
Něco, v čem je zase chvíli úplně na h***o.
Něco, u čeho zjistí, že ještě pořád může růst, místo aby jen stárnul.

Pro mě je v tomhle na prvním místě pohyb.

Ne kvůli číslu na váze.

Ale protože je sakra těžký rezignovat na život, když pravidelně zjišťuješ, že dokážeš věci, o kterejch si ještě před pár měsíci pochyboval. Nebo ještě líp, překvapil sám sebe, že seš schopnej věcí, co by tě ani nenapadly.

Takže holky…

jestli vám při čtení někdo proběhl hlavou, pošlete mu to.

A chlapi, jestli jste se poznali sami:

PlayStation si klidně nechte.
Jen ať to není jediná věc, na kterou se těšíte. 😃

Když dost dlouho posloucháš cizí strach, začne znít jako tvůj rozum.
Cizí limity jako tvoje realita.
A cizí pochybnosti jako tvoje vlastní myšlenky.

Pak potkáš někoho, komu řekneš svůj naprosto šílenej plán a místo „to nejde“ se zeptá:

„Tak kdy?“

A zjistíš, že jsi možná nepotřeboval víc motivace.
Jen míň lidí, co ti stříhali křídla.

Správný lidi (čti Krásní lidé) z tebe neudělají někoho jinýho.
Jen ti pomůžou vidět, kým můžeš být.

Tohle je podle mě jedna z nejvíc podceňovanejch věcí v životě.

Nejen co jíš.
Jak trénuješ.
Kolik spíš.
Co čteš.

Ale koho máš dost blízko na to, aby ti lezl do hlavy.

Některý lidi v tobě vidí potenciál. Jiný hlavně svoje vlastní po*raný limity.

Cizí strach se totiž strašně rád převlíká za dobře míněnou radu. 🙃

Sorry, že jdu pozdě, ale nechtěl jsem přijít vůbec.😃
Měl jsem důležitou schůzku se Sluncem. 🌞

Pár minut denně na slunci je jedna z nejlevnějších věcí, který můžeš udělat pro svoji psychiku. Lepší nálada, správně nastavený biologický hodiny a kvalitnější spánek.
Tak jsem pravil.🫡

The process:

•Zahodit telefon 📵

•Na 15 minut nastavit obličej směrem ke Slunci (“koukej” na Slunce skrz zavřená oční víčka)☀️

•Jazyk opřít o horní patro 👅

•Dýchat z hluboka a výhradně nosem 👃

•Enjoy ✨

Dlouho jsem si myslel, že jsem extrémně ambiciózní.

Ve skutečnosti jsem byl jen kluk, kterej celej život čekal, až uslyší větu:

„Jsem na tebe pyšnej.“

Kvůli tomu jsem říkal ano věcem, který jsem ani nechtěl.

Hnal jsem se za výkonem.

Za úspěchem.

Za pochvalou.

Myslel jsem si, že až budu dost dobrej, přijde ten pocit, kterej mi celou dobu chyběl.

Nepřišel.

Přišel až ve chvíli, kdy jsem přestal žít pro cizí uznání.

Kdy jsem začal plnit sliby, který dávám sám sobě.

Kdy jsem zjistil, že disciplína není trest.

Je to způsob, jak si každej den říct:

„Jsem na sebe pyšnej.“

A s tím přišlo něco, co jsem vůbec nečekal.

Nejen větší sebevědomí.

Ale hlavně větší klid.

Najednou jsem měl mnohem větší kapacitu zvládat stres.

Být víc přítomnej.

A nezkrotnou touhu být tátou, kterej nebude svoje zranění přenášet na vlastní děti.

Nechci, aby si moje děti musely zasloužit moji lásku výkonem.

Chci, aby věděly, že jsou dost.

Každej den.

Nemluvím o tom proto, že bych chtěl někoho soudit. Mluvím o tom proto, že vím, jak dlooooouhej stín může mít dětství.

Nechci vyprávět svůj životní příběh ani hledat viníky.

Vim, že některý rány nejsou vidět. Nejsou na kůži. Jsou v tom, jak člověk roky pochybuje o vlastní hodnotě, jak se bojí udělat chybu nebo jak se učí skrývat emoce.

A taky vím jednu důležitou věc.

To, co jsme zažili jako děti, nemusíme předat dál.

Nemusíme být dokonalí rodiče. Budeme dělat chyby. Všichni.

Ale existuje jedna chyba, kterou můžeme ukončit právě my.

Násilí.

Dítě nepotřebuje rodiče, kterého se bojí.
Potřebuje rodiče, vedle kterého se cítí v bezpečí.

Pokud jsi vyrůstal v prostředí, kde byl strach normální, chci ti říct.

Nejsi odsouzenej ten příběh zopakovat.

Ty můžeš být člověk, u kterýho ten cyklus skončí. 🫡

Ve vedru nestačí jen pít vodu.

Tohle je jednoduchý režim, kterým chráním sebe i svoji dceru. 👇

💧 Pij průběžně. Nečekej, až dostaneš žízeň.

🧂 Doplň sodík. Ve vedru a při pocení ztrácíš potem hlavně sodík. Dej si normálně osolené jídlo, vývar nebo při větší zátěži kvalitní elektrolyty.

🧢 Chraň hlavu. Kšiltovka nebo klobouk dokážou výrazně snížit přehřívání organismu.

🧊 Ochlazuj se. Stín, studená voda na zápěstí, předloktí nebo šíji udělají víc než další půllitr vody.

🥵 Nepřepal začátek. Sport nebo těžkou práci si nech raději na ráno nebo večer.

Tohle nejsou žádný biohacky.

Jen jednoduchý věci, které můžou rozhodnout o tom, jestli budeš večer plnej energie… nebo tě bude bolet hlava a budeš úplně dead.

A pokud máš děti, platí to pro ně dvojnásob. ❤️