JedemeFandit

Jsme v pořádku doma ... a bylo to ... NEPOPSATELNÉ!

Americký deník fanouška – den 9

Ufff … je to neuvěřitelné, ale jsme zpátky. Devět neopakovatelných dní na cestě za největším dobrodružstvím našich životů je za námi. A já vám dlužím tuny zážitků z druhé poloviny Atlanty. Původně jsem je chtěl sepsat už v letadle. Ale nedal jsem to. Prostě jsem odpadl a usnul. Tak alespoň nyní. Protože vynechat … se vážně nic nedá!

1) Bylo nám doporučeno, že je v Atlantě parádní akvárium. Já teda na tyhle věci moc nejsem. Ale nechal jsem se ukecat. A bylo to nakonec fajn. Ten pocit, když na tebe plave velkej žralok, přiblíží se na pár centimetrů … a nakonec ho zastaví jen sklo … je celkem silnej. A to mám pro strach uděláno a jsem navíc velký fanda Čelistí. Nejlepší ale byli stejně Tučňáci. Možnost vlézt až mezi ně byla hodně cool. A blbli jsme s nimi dost.

2) Jo a koupili jsme si delfína. Fakt. Jmenuje se Vilbur. A má na sobě GPS a plave si teď někde kolem Norska. Trochu pochybujeme o úplné vypovídací hodnotě jeho trackeru, protože podle aplikace občas vyleze na pevninu a přejde nějaký ten fjord pešky. Což teda doufám neumí. Každopádně peníze by měly jít na záchranu těchto krásných stvoření ve volné přírodě, tak nějaké technické nedostatky té aplikaci asi odpustíme.

3) Ještě ten večer jsme vyrazili na baseball. Atlanta Braves vs. San Francisco Giants. Já baseball miluju. Zbytek osazenstva tak láskyplný k tomuto sportu není. Bylo hodně vysvětlování. A nakonec to dopadlo relativní katastrofou. Jako Truist Park je parádní stadion. Úplně stvořený pro ball game. Sice trochu dál od centra Atlanty, ale zase se do jeho útrob dá vejít hospodou. A to se ocenit musí.

4) Problém byl ale s počasím. Prostě lilo. My měli lístky pod střechou. Ale déšť rozhodně nesvědčil terénu. A tak se neodehrály ani dvě směny. Pořadatelé se snažili všemožně hřiště uschopnit. Hlavně antuku. Horda pytlů s oranžovým materiálem ale nakonec nepomohla. Ani náš sborový zpěv písně „Oral jsem oral, ale málo“ … který vyvolal na stadionu všeobecné nadšení. Utkání se nakonec odložilo na další den. To už jsme měli bohužel jiný program, a tak bylo po baseballovém zážitku relativně rychle. U některých si ta hra prostě své renomé nevyžehlí. A ten vtipný lament nejmenovaných, proč ti frajeři z pořadatelské služby to hrablo netáhnou, jako všude na světě … ale tlačí … asi z hlavy do smrti nedostanu :D

5) No a další den … pro mě jeden z největších zážitků zájezdu. Atlanta je sídlem CNN. Jedné z největších televizních společností světa. A my využili našich dobrých kontaktů … a vzali nás jako business partnery na prohlídku do zákulisí. A to byl tedy naprostý mazec. Vidět ty tisková střediska, newscentra, režie, všechny ty lidi při práci … wow! Ale hlavně … my byli v prostorech, kde se natáčí zprávy i pořady o počasí. Ty známá studia o NHL a NBA. A seděli jsme na židli, na které před námi seděl Shaquille O'Neal nebo Charles Barkley. A stáli v místnosti, kde v roce 2020 probíhala největší televizní debata mezi Trumpem a Bidenem. Jako … měl jsem husí kůži. A cítil jsem se jako mraveneček ve velkém a opravdovém světě.

6) Odpoledne jsme pak navštívili „Českou hospodu“ a středobod pro naše fanoušky v Atlantě. Atmosféra fajn. Venku i vevnitř. Placení pomocí dřevěných žetonů nás moc neoslovilo. Ale zato jsme se účastnili vědomostního kvízu, který nachystal český SLO se svým týmem. A jako pochlubím se. Trochu jsme kralovali. Měli jsme hned 3 lidi v TOP10. A dva rovnou na bedně. Zlato a bronz. Jako asi něco víme. Gratulace Máro!

7) No a další den už zápas. Stále jsem v šoku, jak geniální atmosféra na něm byla. A že na zápas Česko – JAR přijde kdesi uprostřed státu Georgia 67 tisíc lidí, je nad mé chápání. Navíc ta „hala“ je prostě boží. I hospůdka před ní. Utkání bylo polední, takže jsme tam šli na snídani. A asi dlouho místní neviděli, aby si někdo jako brunch dal dva obrovské okapy s třemi litry mimózy. Skandovali jsme. Dokonce nám obsluha půjčila i megafon. Nakonec nikdo nezůstal sedět. Ani běžní hosté podniku. Všichni s námi zpívali. A o tom ta nálada šampionátu prostě je.

8 ) Jen ten fotbal stál za prd. Všechny nás to zklamalo, rozesmutnilo, naštvalo. Ale to je na jiný příběh, který jsem odvyprávěl už včera. Každopádně na náladě ve fanzóně to rozhodně neubralo. Ba naopak. Oba fanouškovské tábory ctily remízu. A prostě jsme s Jihoafričany zapařili. Oni jsou fakt zlatej národ. Naučili nás moře svých tanců a pokřiků. Pořád se chtěli fotit. A na oplátku jsme si s nimi střihli Být stále mlád a Když muž se ženou snídá. Tohle mísení kultur člověk opravdu zažije asi jen na Mundialu.

9) A přesně proto jsem opravdu vděčný, že jsme tuhle možnost dostali. Chápu, že je můj názor subjektivní a že z Česka se ta výjimečnost okamžiku nasaje těžce. Takže zcela respektuju ty, pro které je tenhle turnaj provarem nebo okrajovou záležitostí. Já jsem se jen snažil alespoň trochu přiblížit vám ten vibe mistrovství. Který je … a opravdu mi to věřte … jedinečný a opojný.

10) A to je konec. Přežili jsme to. Všichni. Občas to bylo na hraně. Ale prostě to stálo za to. A já bych chtěl na závěr poděkovat. Všem účastníkům tripu, kteří se s námi rozhodli tohle dobrodružství absolvovat. Není to někdy úplně procházka mateřské školky parkem. Ale zvládli to všichni s naprostou grácií. A já zase poznal spoustu nových kamarádů a těším se, že s námi zase někdy pojedete kluci!

11) No a pak velký dík patří i vám! Že jste přežili má cestovatelská okénka a oželeli na pár dní ten hlavní sportovní obsah. Ten se nyní samozřejmě vrací. Od zítřka už budou reporty z MS vyloženě fotbalové. A nezapomenu ani na další sporty. Třeba v tenise se nám rýsuje krásná neděle. Nicméně pokud vás bavil i tenhle … trochu jiný obsah … a chtěli bystě ho ocenit, můžete zde https://buymeacoffee.com/sportovnidenikfanouska Ještě jednou díky všem, co komentujete, lajkujete a hlavně jakkoli podporujete. A jedeme dál. Ať žije fotbal. Ať žije sport. A ať žije … život!

Už Amerika!

Americký deník fanouška – dny 4 a 5

Tak nás sem pustili. A musím říct, že to nikdy nebylo jednodušší. Většinou se na větší skupiny v Americe při kontrolování Esty moc netváří. A kladou přísné otázky. Vloni v LA mi dokonce jednoho účastníka zájezdu odvedli na samotku, ptali se ho na možné i nemožné a při tříhodinové seanci mu zakázali používat mobil.

Ale teď? Průchod úplně v pohodě! Jen otázka, jestli jedeme na Mundial. Na celní kontrole dokonce nestál vůbec nikdo. A za 15 minut jsme byli všichni hotoví. Masakr! A to jsme přicestovali z Mexika. Po téhle zkušenosti snad budu létat do Států už jen z Guadalajary! Každopádně díky benevolenci úřadníků státu Georgia může tento report pokračovat. Tak jdeme na to!

1) Ubytování v Mexiku bylo fajn. Ale stejně jsem se těšil do Atlanty. Na náš krásný baráček. Příjemná vilová čtvrť 15 minut od stadionu. Všude spousta zeleně. Hezké domečky seřazené vedle sebe. A hlavně … nikde není žádný ostnatý drát, kamery a ploty, které jsou pod proudem. Člověk se paradoxně cítí bezpečněji, když tyhle věci kolem sebe nevidí.

2) Navíc máme fakt kousíček od baráku dva minipivovary. A tak jsme ještě večer vyrazili na inspekci. Takhle. Pivo strašný. Tenhle podnik se nepovedl. Zlatá Corona. Ale servírka byla boží. Kupodivu i věděla, že se tady koná nějaký šampionát. Dala si s námi dvě tequily a pak se začala divit, proč máme na sobě dresy Kapverd (ano, fakt jsme si je přivezli). Řekli jsme ji, že jsme realizák afrického mančaftu. Trenér, lékař, fyzio a maséři. Brzo nás prokoukla, ale hrála to s námi dál. A ještě nám na cestu domů dala dvě plný přepravky trhanýho masa a bulky … že jim to zbylo v kuchyni. Takže americký start na jedničku.

3) Druhý den už zápas. A jeden z těch, které začínají v pravé poledne zdejšího času. Jako je to úlet vyjet na fotbal už v 9 ráno. To jsem asi dlouho nezažil. Ale má to něco do sebe. A pozitivně jsme byli překvapení už po cestě ke stadionu. Všude početné hloučky Kapverďanů. Doslova tisícovky. V dresech, tančící, zpívající … v parádní náladě. Hned vystupujeme z auta a jdeme pařit s nimi. Měli i imitaci slavné zlaté trofeje … tak s tou jsme blbli dost. Jako fakt jsem byl v šoku, kolik jich do Atlanty dorazilo. Daleko více než třeba Čechů do Guadalajary. Já na Kapverdách byl. A vím, jaké jsou tam poměry. Takže o to větší respekt před všemi jejich zdejšími fanoušky.

4) Pokud se někdo chystáte až na zápas s Českem, máme jednu radu. V bag policy je sice uvedené, že člověk může mít malé kabelky a ledvinky … ale musejí být prý průhledné. Což jsme teda jako nesplňovali. A tak nás poslali do úschovy kdesi kousek od stadionu. Ale tam nic nebylo. Prý to bude v nějakém tracku, který teprve přijede. No … tak nepřijel. Ale poradili jsme si. Prostě jsme věci schovali do křoví. A něco pověsili i na strom. A světe div se … po zápase tam fakt všechno bylo!

5) Atlanta Stadium … je něco … naprosto … WOW! Já za sportem procestoval celou planetu. Viděl jsem hodně skvělých stadionů. Ale tohle byl jiný level zážitku. Srovnatelný s hokejem v Montrealu. Stánek Falcons … je fakt obří. Včera v něm bylo asi 65 tis lidí. Ale všude plno místa. Skoro žádné fronty na baru. A ten výhled? Úžasný. Prostě kolos. A já jsem moc rád, že jsme se rozhodli na ten zápas jít.

6) Ten zahajovací ceremoniál si zamilovávám víc a víc. Je to naprosto boží. Jakmile se tam začnou roztahovat obří vlajky, začne hrát ten hudební podklad, přijdou kompletní týmy i s náhradníky a stadion zahájí svou hlasivkovou bouři … člověk prostě má husí kůži. Ceremoniál je pro lidi na stadionu. A já jsem nenašel kohokoli tam, kdo by si to neužil.

7) Samotné utkání už bohužel tak veselé nebylo. Španělé hráli 90 minut … pořád to stejné. Obléhání. Přihrávky. Obléhaní. Přihrávky. Tvůrčích věcí pramálo. Centry skoro vůbec. Cucurella měl několik možností to narvat do vápna. Vždy ale přihrál zase dozadu. Ale to je prostě jejich styl, ať se mi to líbí nebo ne. Každopádně nyní to bylo neúčinné. Pár šancí na konci první půle … a pak už skoro nic. Yamal z lavičky to sice oživil, ale rozhodně nezměnil.

8 ) A tak mají Kapverdy historický bod. Stát s cca 500 tis obyvateli. Při své premiéře na Mundialu proti gigantovi. Jako přáli jim to snad i sami Španělé. Ten rámus po závěrečném hvizdu byl ohlušující. A pak už jen africký tanec. Na tribuně, na záchodech, na chodbách, před stadionem, ve městě. Oni prostě umí slavit. Fantastický zážitek.

9) No a gólman Vozinha? Zatím možná příběh šampionátu. Profesionální kariéru začínal až v 25 letech. Svého času hrál dokonce slovenskou ligu za Trenčín. A teď vychytá nulu proti Španělsku v největším zápase svého života. A stane se nejstarším gólmanem se shutoutem v dějinách Mundialu. Crazy!

10) Včera byl vůbec solidně remízový den. Pokud někdo sází na plichty, musí být po uplynulých hodinách milionář. Každopádně Egypt i Saudská Arábie jsou solidní mančafty a evidentně jsou všechny zápasy turnaje zatím dost nevyzpytatelné. Ale to je dobře. Hodně mě samozřejmě zaujal ten styl ukončení zápasu Uruguay – Saúdská Arábie. Písknout konec (i když už po čase a zahraném posledním rohu), když se nějaký tým řídí do protiútoku (nevím, jestli by Saúd běžel vyloženě sám na bránu, ale to je jedno) … je vždy kontroverzní. I když tady si to sudí asi obhájí. Prostě signalizoval roh a konec.

11) Konec už má za sebou i tuniský trenér Sabri Lamouchi (který hrál kdysi v Interu a mám na něj i hezké vzpomínky). A místo něj už na turnaj letí slavný Francouz Hervé Renard. Neznám samozřejmě zákulisí tuniského týmu, který hraje tužku už delší dobu … viz příprava s Belgií … a ten první duel se Švédy byl fakt průser … ale tohle mi přijde v průběhu šampionátu solidní chucpe. U nás naštěstí nepředstavitelné.

12) Musím říct, že ChatGPT začíná být skvělým kamarádem na cesty. Zadal jsem jí, ať najde nějakou hezkou restauraci v centru s výhledem, dobrými drinky a jídlem, nic fancy, ale taky žádnej pajzl. Splnila to bezezbytku. Zase rada … pokud přiletíte do Atlanty, jděte do Top Draft Sports Lounge. Tak krásné panorama jako zdejší skyline … to k večeři fakt chceš. Hlavně po setmění, jak začnou ty mrakodrapy a ruské kolo svítit.

13) Krásné zakončení dne. A vlastně i tohoto reportu. Dnes večer baseball. Uvidíme, jestli se Španěly uděláme na Braves podobnou atmosféru, jako Skotové na Fenway Park. Budeme se snažit. A pokud vás tyhle řádky pořád baví a chtěli byste reporty z místa ocenit, můžete zde https://buymeacoffee.com/sportovnidenikfanouska. Děkuji moc. A ať žije cestování za sportem!

Přesun ...

Mexický deník fanouška - den 3

Muchas gracias Guadalajara. Muchas gracias Mexico. Sedíme v letadle do Atlanty ... a náš trip přesouváme zase do jiné sféry zážitků. Když jsme odlétali z Česka, měl jsem z první části našeho tripu obavy. USA mám v malíku. Ale Mexiko pro mě byla země neprobádaná. A ta odpovědnost za 7 hlav je velká. A mělo toho hrozit fakt hodně ... ale nakonec ... se vůbec nic nestalo. A naprosto, ale naprosto to předčilo moje nejpozitivnější sny.

Ani jeden náznak násilí, ani jeden náznak toho, že by nás chtěl někdo podelat, ani jeden náznak problému. Jen srdečnost, vřelost a veselí. A taky Uber pro čtyři za stovku, pivo za pade a jídlo za české ceny z minulého desetiletí. Navíc jsme ani jednou nezmokli. A máme plná kolečka zážitků na celý život. Pojďme si tedy povídat o těch za poslední den.

1) Rozhodli jsme se opustit na chvilku Guadalajaru a jet za dobrodružstvím. A tak jsme si udělali výlet do městečka Tequila. Ano. Chápete správně. Fakt tam vznikla. Uberem asi hodinku jizdy. Všude jen plantáže kaktusů a opravdový venkov. Z okna auta jsme se koukali jak v kině. Úplně jiný svět ... než velké město. Podle řidiče to pravé Mexiko. A jsem rád že jsme viděli i tuhle jeho část.

2) Tequila je známá svými palírnami. Na exkurzi jsme šli do té nejlepší a nejstarší z nich. A fakt solidní zážitek. Zvenku to vypadalo jako antický chrám. Zevnitř jako pivovar v Nošovicích. A hlavně ... pořád mám dávali něco ochutnat. Měl jsem tak 16 malých panáků za hodinovou prohlídku. A myslel jsem, že to se mnou sekne. Ale evidentně je to úplně jiná tequila než u nás. Nikomu nebylo blbě. A kromě sborového zpěvu "V širém poli studánečka" u místní kašny v jedné z exkurzích místností ... to bylo víceméně i bez ostudy. Což je na naší partu celkem zázrak.

3) Následně jsme se ocitli v nějakém moc krásném hotelu na rautu all you can eat. Podle naší konzumace (měli jsme fakt hlad) mám pocit, že ubytování hosté byli bez večeře, protože na ně nemohlo nic zbýt. Ale platili jsme asi jen v přepočtu 400,- Kč na osobu. V Česku by v tak luxusním podniku byla cenovka klidně s nulou navíc. To je vážně masakr.

4) A ještě jsme se tam koukli na zápas Brazílie - Maroko. Jako vážně se divím, že i když máme nabitý program, zatím jsme kromě utkání Katar - Švýcarsko viděli úplně všechny mače Mundialu. No a v hotelu jsme seděli vedle nějakých Brazilek, které teda fandily celkem vlažně, ale zase byly hezké. Ale jejich miláčci je moc nepotěšili. Kromě té krásné Viniho akce tam v podstatě nebylo vůbec nic. A Maroko si na konci zápasu v pohodě drželo míč a šlo si minimálně pro bod. Kdybych soudil čistě podle tohoto utkání ... tak dám zapravdu všem, co Brazilce podceňují. Ale já jim prostě pořád věřím.

5) Jinak teda nejlepší hráč zápasu Gabriel. Jednoznačně. Jako nemyslím si to, ale musím to napsat. Sedí vedle mě v letadle fanoušek Arsenalu a říká, že když to nezmíním, nepustí mě na záchod. Here we go!

6) Skotové podle mého očekávání
.. zklamání. Haiti není úplný gigant fotbalu. Ale v zápase měli ti kluci více střel a dokonce větší procento držení míče. Jen jim vepředu chyběla nějaká kvalita.

7) Kdo však zaslouží obrovský aplaus, jsou skotští fanoušci v Bostonu. To je neskutečný, co za peklo tam udělali. Navíc jsou kreativní. Jakmile zjistili, že nemůžou legálně pít na veřejnosti na půdě státu Massachusetts ... pronajali si obří loď a celý den lili tam. Fakt cením.

8 ) Turecko mělo proti Klokanům 30 střel. A 72% držení míče. A stejně z toho vlastně nedokázali vytvořit nic kloudného. A tak budou mít s postupem celkem honičku. Protože chytat rozjeté Hvězdy a pruhy na konci úplně nechceš. Takže je čeká hned ve druhém kole asi rozhodující duel s Paraguayí.

9) Irankunda tam dal podle mého zatím nejkrásnější gól šampionátu. To byla dokonalá akce proti přesile. Perfektní zpracování, píchnutí si balónu i zakončení.

10) Curacao ukázalo ... že přijely i slábé týmy. Nicméně i tak respekt. Za jejich cestu, za jejich příběh, za ten gól co dali (a čert vem že tam byla teč), za ty tisícovky jejich nadšených divaků v Houstonu, za tu energii, se kterou do toho jsou. Je fajn, že můžeme vidět i takové příběhy. Pro ně je to splněný sen jejich života.

11) Atmosféry na stadionech zatím naprosto parádní. Dýchá to z těch přenosů fest. Brazilci a Maročané na Metlife. Skotové. Australané. A určitě i Holanďané. Rád bych vám o jejich chorálech poreferoval. Mělo to běžet v letadle na obrazovkách. Ale píšou, že až nad americkým územím. Což je asi kec, protože už pár minut lížeme Texas a nic.

12) Tak ... teď už se jen nějak dostat do USA. Imigrační jsem ve státech procházel více než 10x. Ale nikdy ne z Mexika. A nikdy v situaci, kdy do země nepouští ani rozhodčí nebo fotbalisty. Tak nám držte palce. A pokud to zvládneme ... těšte se na další reporty. Stay tuned.

P.S.1: Knicks to dokázali. Vysněný titul po 53 letech! To je naprostá šílenost. V zápasech playoff dominovali dohromady o 283 bodů ... což je největší rozdíl v dějinách NBA. A Jalen Brunson ... je pro lidi z Madisonovy čtverečkové zahrady ... kteří v uplynulém týdnu dali za lístky na finále klidně půl království ... naprostým Bohem.

P.S.2: Stejně jako pro nás čeští vodáci. Terka Kneblova, Marťa Satková, Martin Fuksa, Pepa Dostál, Špicar a Havel ... ale i veslařky Šantrůčková s Flamíkovou. To je tolik medailí za jeden víkend, že bychom jimi mohli naplnit kanály v Troji i Nymburce! Děkujeme!

P.S.3: Pokud vás tyto reporty pořád baví ... můžete to ocenit zde. Jen si místo kávy představte třeba margaritu https://buymeacoffee.com/sportovnidenikfanouska Diky moc!

Jedeme dál!!

Mexický den fanouška – den 2

Když jsme se chystali do Guadalajary … všichni nás varovali. Kamarádi, známí … i chat GPT. Že je tady nebezpečno. A občas i nepořádek. A tak jsem měl trochu strach. Přeci jen … jak to říct … jsme skupina, které je všude tak trochu moc. Ale zatím tedy … ťuk, ťuk … máme NAPROSTO OPAČNOU ZKUŠENOST. Cítím se tu krásně. A hlavně kvůli lidem, kteří jsou neuvěřitelně přátelští, přívětiví a milí. A naprosto, ale naprosto milují fotbal. Nadevše na světě. A fotbal … já zdá se společnou řečí, která absolutně překonává všechny bariéry.

1) Fanouškovství ve střední a jižní Americe … je úplně jiný level všeho! Zažívám to prvně. A pořád jsem z toho v šoku. Prodejci dresů tady musí mít žně. V zeleném tu chodí i babičky nakoupit. Všichni se o šampionátu baví. No a když hrají domácí zápas, je to nikdy nekončící brutální party! Všední den odpoledne místního času … a naprosto natřískané bary. A že jich tu je. Googlili jsme to. Prý přes 4000! I tak jsme ale našli na utkání Mexiko – JAR místo v jednom z nich až asi na desátý pokus.

2) A musím říct, že jsem asi nikdy nezažil lepší fandění u sportu v hospodě. Ani u nás při zlatém MS v hokeji z Prahy. A to je opravdu co říct. Hluk v baru při jakékoli akci domácích přehlušoval televizi. Lidé gestikulovali, vstávali, skandovali a zpívali. Po gólech létalo pivo do vzduchu. A to nejlepší přišlo o poločase. Horda fanoušků vtrhla na pódium a začala tancovat na nějakou jejich místní písničku. Nacvičené kroky, jako ze StarDance. Samozřejmě jsme se okamžitě přidali. Milovali nás. Hned nás to začali učit. Šílenost.

3) My jsme fakt atrakce. Fotí se s námi úplně všichni. Důchodci i studenti. Prostě přijdou a chtějí selfie. Jen proto, že máme český dres. Jak kdybychom byli nějaká slavná kapela. Zajímavý pocit.

4) Samotný zápas mělo Mexiko hodně pod kontrolou. Vlastně více, než jsem osobně čekal. Když dáš gól v 9. minutě, to si fakt můžeš pískat. Ale JAR měl za celý zápas XG 0,08. A to je fakt málo. Samozřejmě se hraje blbě o desíti (následně o devíti). Ale my můžeme být rádi za dva vykartované frajery směrem k našemu zápasu. Třeba Yaya Sithole vypadá pro jejich hru celkem důležitě. A navíc je to jeden z mála hráčů se zkušenostmi z Evropy. Uvidíme.

5) Ještě pár poznámek ke stadionu v Guadalajaře. Vevnitř naprostá pecka. Senzační architektura. Netradiční pojetí. Krásná kombinace betonu a trávy. Všude moře prostoru. Perfektní výhled ze všech sektorů. V Evropě by to byl jeden z TOP stánků. Jen tedy ta příjezdová cesta … jedna ulička končící schody … je pro 45 tisíc lidí fakt problém. Připadali jsme si jako v Bitvě u Thermopyl. Zejména po zápase. Ten tříhodinový odchod člověka zmohl. Chápu, že to ne vždy jde vychytat, ale zažil jsem už vyklízet i daleko větší stadiony … ale od Istanbulu 2023 snad nikdy ne takovej štrůdl.

6) Ceny nápojů na stadionu … jsou takové klasické na těchto velkých akcí. Ale je to obrovský kontrast s tím, jak to je za „hranicemi FIFA“ ve městě. A myslím, že místní z toho musí být celkem v šoku, když najednou k ceně piva přiskočí nula.

7) Každopádně pobyt pro Čecha je zde naprosto levná záležitost. Na snídaně chodíme do lokálních bister, na oběd zkoušíme street food. Chceme to zažít se vším všudy. A najíst se asi za 100 korun … je tedy fakt úlet, který už našinec ve světě úplně všude nenajde.

8 ) Byli jsme se podívat i do přírody. Národní park Mirador je překrásný. Protože je to zkrátka díra jako kráva. Takový Grandkanyon z Wishe. Pokud jste tady, rozhodně doporučujeme. Zase zážitek z trochu jiné perspektivy.

9) Zatím perfektně vychází počasí. První pořádná bouřka přišla až včera večer. No … ale jako byla fakt obří. Hodinu lilo tak, že se ze silnic stal oceán. Až jsme začali řešit, že budeme muset asi sehnat UberBoat. Nakonec naštěstí přestalo, ale taky celkem dobrodružství.

10) Zvlášť, když jsme tou dobou byli v jednom baru, který byl přímo v nějaké garáži … a který byl hodně svérázný. No a při té bouřce vypnul proud. Kámoš, co byl tou dobou na záchodě sám a jedním Mexičanem … se fakt v tu chvíli pořádně vyděsil. Ale vyřešili to svíčkami, takže nakonec cajk.

11) Nevím, jestli je to dobře … ale postupem času se přestáváme bát. A nejvíc nám otrnulo dnes v noci. Všichni říkají, že na sebe nemáme upozorňovat. No … tak my šli na plné mexické diskotéce za DJem … a přesvědčili jsme ho, aby nám pustil Karla Gotta. Trochu to trvalo mu vysvětlit, co vlastně chceme, ale povedlo se. A navíc to bylo doprovázeno klipem promítaným na velkém plátně. Takže v něčem, co připomínalo mexický Duplex … hrálo včera večer „Být stále mlád“ … na obrazovce byl Mistr v nadživotní velikosti … a na parketu horda tančících Čechů. Jako to opravdu nevymyslíš, to se musí jen zažít.

12) K fotbalu. Sice jen z velkoplošných televizí … ale myslím, že atmosféra v Torontu i Los Angeles při zahajovacích zápasech byla hodně … hodně v pohodě. Turnaj si zatím všichni užívají i v jiných městech. Jen tak z jedničky mě zaskočila absence Džeka v základní sestavě Bosny. Zraněný podle všeho nebyl. A tak se zatím nestal druhým nejstarším hráčem v poli v historii světových šampionátů. No taky pak to … jak moc byla špatná Paraguay. Zatím nejhorší výkon na turnaji. Jasně. Nejsou to žádní Francouzi … ale tohle se vážně nepovedlo. Defensiva jim hořela fest.

13) Tak … jedeme dál. Máme v plánu zkoušet další věci. Vyrábět další zážitky. A přinášet vám je sem, co nejvíc to půjde. A zítra už šup na letadlo do Atlanty.

P.S.1: Kuba Krejčí další zlato ve svěťáku. Už třetí letos. A pátá medaile v sezóně. Ten kluk je z úplně jiného světa. Aktuálně má 170 bodů v průběžném pořadí kajaku … které celkově vede! TOP!

P.S:2: Martin Fuksa 14. titul mistra Evropy. Nuda? Nikdy! Vyhrát něco tak náročného jako kanoistický kilák … nesmí nikdy zevšednět!

P.S.3: Kuba Dobeš zařazen do jedenáctky nováčku sezóny NHL. V hlasování dostal 195 bodů. Více měli jen Schaefer, Nikishin, Děmidov a Sennecke. Hodně slušné Kubo! Děkujeme za parádní sezónu.

P.S.4: Pokud rádi čtete tyto řádky a chtěli byste je nějak podpořit … určitě budu moc rád a tady je možnost https://buymeacoffee.com/sportovnidenikfanouska Díky moc. Ať žije Mundial. Ať žije Mexiko. Ať žije sport!

P.S.5: No a jedna moc … moc … moc smutná zpráva na závěr. Zemřel John Uličný. Asi nemusím moc psát, jak mě to jako Hanáka zasáhlo. On byl … ztělesněním přirozenosti. Dovedl Sigmu k zisku první historické trofeje. A zapsal se svým humorem a bezprostředností do srdcí všech fanoušků, nejen v Olomouci. Měl jsem tu čest si s ním několikrát povídat a vždy to bylo obrovsky naplňující. Odešel veliký člověk. Čest jeho památce!

Mexický deník fanouška – Den 0

Vážně se to děje! Já jsem na Mundialu. To, o čem jsem jako malý chlapec snil, se reálně stalo. A mám tu sebou nejlepší partu bláznů, kterou jsem si mohl představit. Taky jsem si ji sestavil sám, že jo … hihi. Každopádně tohle vypadá na šílených 10 dní, které když nepřežijeme … tak aspoň člověk na 100% ví, že to stálo za to! A vážně děkuju svému nápadu … a hlavně Jeníkovi za to, že máme JedemeFandit a že prostě můžeme!

1) Jako ono je fakt peklo se sem nějak dostat. Co si budeme … není to jak jet do Drážďan. A těch trablů po cestě prostě bylo více než dost. Ale vždycky to nějak vyřešíme. Takže … před tripem vždy píšu propozice. Podrobné. I graficky hezké. Je tam tolik informací, že by z nich člověk mohl pak dělat kvíz. A jsem smířený s tím, že to nikdo nečte. Ale je dost na h***o, když to nikdo nečte v těch podstatných bodech.

2) Například zavazadla. Cestujeme se dvěma. Batoh a malý příruční kufr. Fakt to stačí. Stejně to máme všichni poloprázdný … bo jsme chlapi a sebou kraťasy, trenky a dvě trička. Pohoda. Do té doby, než přijde jeden účastník zájezdu na letiště s lodním kufrem, jak z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny.

3) Jako dokupovat to na tři lety, které nás čekají, je kravina. Tak prostě frajera pošleme, ať si na letišti koupí ten kufr menší a přebalí se. To dá. Ale nechce se vzdát toho starého. Navíc nechat zavazadlo bezprizorně na letišti a utéct … se nám nezdá úplně cool. Takže i to vyřešíme. Úschovna za 200 Kč, ve které mu ho druhý den vyzvedne manželka. Má jistě radost. Proto ho taky pustila na týden lejt za oceán, že jo.

4) Jinak teda fakt si neberte do letadla do USA nůž. Ani rybičku. Ani takovej ten velkej zálesák. Našli ho … mimo jiné tomu stejnému kolegovi s kufrem. A nekoukají se na to rádi. A že jako nechcete z pilota udělat stejky jim pak složitě vysvětlujete.

5) Poslední dobou se stává koloritem, že mají naše lety zpoždění. Jako vždycky na tom vlastně vyděláme, i když nám letadlo uletí. Kdo mě čtete pravidelně, asi si pamatujete na Denver. Ale jako tohle bylo na mě už trochu moc. Letíme z Philadelphie do Dallasu a tam přestupujeme na spoj do Guadalajary. Teda … ideálně. Kdybychom ve Phile nestáli už „nalodění“ hodinu bezprizorně na ranveji. Sekera jako kráva. A v Dallasu přistáváme 14 minut před odletem našeho dalšího spoje. To se zdá jako sci-fi. Zejména, když se to letadlo rozhodne, že doskáče ke gejtu rychlostí jízdy mé dcery na kole.

6) Ale světe div se … máme štěstí. A odlétáme hned z brány vedle. Fakt haluz jako prase. Takže tam doběhneme. A má zpoždění i to letadlo další. Ano … my se opravdu dostaneme do Mexika. Navíc nevím, jestli jsem byl lízlej, ale letěl s náma i David Trunda. Bo linka Dallas – Guadalajara že. I když samozřejmě seděl v businessu … na rozdíl od nás.

7) Už v letadle zkoušíme „Kdo neskáče není Čech“ … „Všichni s námi do Belmonda“ … a „Všichni jsou už v Mexiku“. Zatím se nikdo moc nechytá. Vlastně jen Korejci. Kterým rovnou sebevědomě říkáme … „Sorry for your loss tomorrow“.

8 ) Takže jsme tady. Přilétáme sice o půlnoci zdejšího času, ale hned jak se ubytujeme … sedáme do Uberu a jedeme do baru. Kdo usne před 3 ranní, bude ráno jen koukat do stropu a následující večer umře. Jet lag je svině. A my to víme. Takže raději za zábavou.

9) Mám najitých TOP5 barů v okolí našeho baráku. Volím ten s nejlepším popiskem. Chci se vytáhnout před skupinou. Realita? Naprosto … ale naprosto předčila mé nejdivočejší očekávání. Hergot ti lidi se tady umí bavit. Živá hudba, karaoke, tanec, tequilu ti lijou rovnou do pusy z lahve (fakt nepřeháním), nosí divné drinky v imitaci autobusu jak od Barbie, všude prskavky … no naprostá šílenost … ale naprostá. Pak nám rozdají sombrera a moc hezky se o nás starají. A i když už nevaří, pošlou nějakého pikolíka do supermarketu, aby nám koupil a ohřál aspoň instantní nudle. Jako kdo tohle nezažil, neuvěří.

10) Laťka je nasazená hodně … ale hodně vysoko. A my už vstáváme. A jdeme na to. Snídaně, fanzóny, Mexiko … a hlavně Češi. Prý kluci někde kousek od nás odstavili svůj repre autobus, bo se jim nevešel do zatáčky. No bude to tady prostě sranda. A my jsme u toho. Vděční, pokorní, dojatí a s dobrou náladou. A přesně proto se má sportu fandit. Proto se má milovat. A my to děláme celou naší duší.

P.S.: Pokud chcete podpořit bohulibou snahu, při které vždy ráno, než všichni vstanou, vytáhnu noťas a dám vám sem report, můžete tady https://buymeacoffee.com/sportovnidenikfanouska Díky moc.

P.S.2: Korejců jsou tady fakt mraky. A pořád si říkáme, že se nám nemůže nic stát. Že být místníma kriminálníkama, pořád se budu raději snažit okrást je. Jsou bohatší … a menší jak Sigi. O dost.

P.S.3: K Sigimu .., kdo ho znáte … je fakt tady. Takže dnešní večerní výsledek 0:0 je velice pravděpodobný. Přitahuje je. A jak sám říká … „však si nestěžujte … s Koreou by to byl zlatej bod“. A má pravdu … takže jdeme na to!

Je to vážně tak. JEDEME NA MUNDIAL. Po 20 letech. A u toho nemůžeme chybět. Ruku na srdce, taky to může být zase na 20 let naposledy.

Za mořem se rozhodli, že bude drahý snad i vzduch. Ale my se nevzdáme, a pokusili jsme se to celé namontovat tak, aby to prostě stálo za to! Mexiko, tequila, sombrera, přelet, Atlanta, když už tam budeme tak i Španělé s Yamalem a baseball … a hlavně … dva zápasy české repre spolu s nejlepší partou, kterou si dovedete představit.

Původně jsme to ani nechtěli dávat veřejně, protože se nám to podařilo naplnit jen z lidí, co už s námi někdy byli. Ale smyslem Jedeme fandit je poznávat nové tváře. Takže poslední místa nabízíme veřejně. Pokud máte dotazy, pište. A pište rychle. Tohle totiž bude jízda našich životů!