HC Verva Racing Team 44

Ve dnech 26. a 27. června 2026 jsme v naší sestavě, kterou tvořili Adéla Hrbková, Adam Michálek, Tomáš Vlček, Andy Špičáková, členka seniorka Lenka Šustrová a vedoucí Mgr. Martin Laxa, zorganizovali přímo na naší škole zatím nejdelší závod v historii seriálu Hydrogen RC Challenge Cup nazvaný Hydrogen Trophy – 18 hodin Le Gympl.

Původně jsme plánovali čtyřiadvacítku, ale protože hned další den několik zúčastněných týmů včetně nás odjíždělo do švýcarského města Bulle na světové finále H2GP, zkrátili jsme závod o šest hodin a začátek posunuli ze sobotního rána na páteční večer.

Aby žádný ze zúčastněných týmů nemusel řešit problémy se zdroji energie, rozdělili jsme onu osmnáctihodinovku do dvou etap. První etapa trvala rovných čtrnáct hodin - soutěžní vozy dle vlastního výběru nemusely obsahovat vodíkový systém a týmy nemusely řešit energetické limity, dobíjení baterií během závodu dle vlastního uvážení bylo povoleno.

Zbylé čtyři hodiny vyplnila bezprostředně navazující vodíková etapa, ve které už platila pravidla obvyklá pro celý seriál, energetické limity nevyjímaje.

Letošní ročník závodu Hydrogen Trophy uzavřel pátou sezónu celého seriálu a takové jubileum (byť jen půlkulaté) si oslavu jistě zasloužilo – v tomto duchu se konal celý zahajovací ceremoniál.

Na závodišti se nesešli jen účastníci a diváci – k našemu potěšení přijali pozvání také Mgr. Jan Novák, ředitel naší školy, a také Ing. Jindra Zalabáková, první náměstkyně hejtmana Ústeckého kraje (Ústecký kraj). Už samotná pozvánka paní náměstkyni zaujala natolik, že nad celou akcí převzala záštitu a prokázala nám tak velkou čest.

Po tréninku, nutných předzávodních formalitách a brífinku se slova společně ujali naši milí hosté. Všechny účastníky pozdravili a vyjádřili svůj obdiv nad osmnáctihodinovkou, akcí v našich končinách nevídanou.

Když oba hosté popřáli závodníkům hodně štěstí, objevila se na dráze bílá Škoda 110 Super sport typ 724 a v rukou Jendy Janíčka, vedoucího týmu RC RACING Hubálov, se představila všem přihlížejícím. Náš vedoucí vyjel na trať s krvežíznivým Feratem Vampire RSR a v závěru krátké prezentace si oba 3D tištění krasavci zajezdili současně.

Předváděcí jízda obou maskotů celého seriálu skončila a program ceremoniálu dospěl ke svému závěrečnému bodu, nakrojení nikoli tradičního dortu, ale bábovky.

Slavnostní řezy provedli Jenda Janíček a náš vedoucí Mgr. Martin Laxa, otcové celého seriálu, Lenka Šustrová, naše členka seniorka, která s námi dříve závodila a již několik let se stará o energetické stanoviště, pan ředitel Novák, velký příznivce našeho týmu, a jako poslední nakrojila bábovku a ceremoniál uzavřela paní náměstkyně Zalabáková.

Oba hosté měli spoustu otázek a chtěli se podívat i do týmového zázemí. Vše, co je zajímalo, jim náš vedoucí vysvětlil a ukázal až po startu.

Tymy provedly poslední kontroly svých závoďáků a těsně před devátou hodinou večer je začaly stavět do kolony v pořadí odpovídajícím umístění v předchozím seriálovém závodu. Přesně v devět hodin vydal Mgr. Novák pokyn k vyjetí safety car a za okamžik se – stejně jako při letmých startech jiných závodů – objevil v této roli náš Ferat Vampire RSR. Jakmile minul první vůz stojící v řadě, kolona se dala do pohybu. Ve chvíli, kdy kolona pod jeho vedením dokončovala druhé kolo, zatroubila Ing. Zalabáková na historickou hasičskou trpumpetku a odstartovala tak celý závod.

Od začátku se jezdilo pěkně zostra, protože v první etapě nemusely týmy řešit energetickou bilanci. Energy free závoďáky ale měly úplně jiné jízdní vlastnosti než vodíková auta, a proto se poměrně často stávalo, že jich většina končila na svodidlech i přesto, že dráha převážně rychlostního charakteru byla dostatečně široká.

Nás auto nezaskočilo – na podvozku Himoto Nascada, na kterém bylo postaveno, běžně trénujeme a díky tomu známe jeho jízdní charakteristiku víc než dobře.

Ve čtrnáctihodinové etapě jsme zvolili taktiku zaměřenou ani ne tak na rychlost jako na výdrž a jistotu. Proto jsme nejezdili úplně nejrychleji, ale plynule a časomíra nám načítala jedno kolo za druhým.

U řízení se podle potřeby střídali Adam, Andy a Tomáš, zatímco Adéla byla stálou členkou osádky depa a Lenka se starala o logistické záležitosti spojené s celým závodem.

Kolem jedenácté hodiny se na závodišti objevili Braňo Hlinka s Erikou Czingel ze společnosti H2GP Slovakia & Czech – návštěva o co nečekanější, o to milejší. Služební povinnosti je zavedly do Slaného, a když už od nás byli jen kousek, nechtěli si nechat ujít příležitost vidět alespoň malou část osmnáctihodinového maratonu.

Přibližně kolem půl druhé ráno se začala dostavovat únava. Bodejť ne, všichni jsme byli na nohou od pátečního rána. Proto jsme se dohodli o přechodu do nočního režimu, kdy na závodišti zůstali pouze jeden řidič a jeden člen v depu, ostatní se šli alespoň trochu prospat.

Zejména během nočních hodin létalo naše jméno v tabulce časomíry nahoru i dolů. V jednu chvíli jsme byli sedmí, po nějaké době na chvilku třetí, za několik minut pátí a tak podobně. Příčinou tohoto rozkmitu nebyl stav auta, ale řidič a míra jeho únavy. Asi nejkritičtějším byla doba mezi čtvrtou a pátou hodinou ráno.

Před sedmou hodinou jsme byli všichni opět pohromadě a docela svěží. Svižnou a přitom plynulou jízdou se nám podařilo prodrat se na čtvrtou příčku a na ní se téměř natrvalo usadit.

Kolem osmé hodiny začaly závodníci připravovat své vodíkové závoďáky, které celé nebo jejich části (to by bylo na dlouhé povídání) podrobené ještě před koncem energy free etapy technické kontrole. Na energetickém stanovišti zaujala své místo Lenka Šustrová a postarala se o hydrostiky a závodní baterie.

Přesně v 11 hodin se ozval zvuk trumpetky, který oznámil konec energy free současně se začátkem vodíkové etapy a spuštění druhé časomíry. Týmy přistavily bezvodíkové vozy k technické kontrole a v tu chvíli nastalo v depech rušno. Kdo měl dvě kompletní auta, přendal pouze transpondér časomíry a za okamžik vyrazil vodíkový speciál na trať. Jiné týmy měly práce podstatně víc – kromě transpondéru přendávali mechanici z jednoho vozu do druhého i jiné součástky nebo dokonce jejich celky, a tak se někteří opravdu pěkně zapotili. I přesto během několika minut jezdily na dráze vodíkové závoďáky všech týmů.

Do druhé etapy jsme vjeli jako čtvrtí s určitou dávkou nejistoty nabyté v předposledním dílu seriálu, kde jsme s energií v bateriích vystačili jen tak tak. Předpoklad, že se spotřeba elektřiny ukrývala v dlouhých chlupech koberce, jejichž velký odpor auto překonávalo, se ukázal jako správný. Nemuseli jsme se proto moc krotit a za páčku plynu jsme pěkně zabrali.

Kromě pit stopů (zastávek v depu) z důvodu výměny hydrostiku nebo baterie se nic dalšího nepřihodilo, závoďák šlapal jak hodinky. V jednu chvíli jsme se dokonce prodrali na třetí místo, ale nejspíš kvůli únavě jsme lehce zvolnili, abychom jezdili přesně a bez zbytečných karambolů, jenže najednou jsme byli pátí. Po lehkém zrychlení jsme se vyškrábali opět na čtvrtou příčku.

Přesně ve tři hodiny odpoledne se ozval zvuk trumpetky ohlašující konec celého závodu. Veškeré skóre potvrdila pozávodní technická kontrola.

Na závěrečném ceremoniálu se vyhlašovalo o trochu více výsledků než obvykle – pořadí dosažené v celé osmnáctihodinovce, do seriálu započítané umístění ve vodíkové etapě a nakonec výsledky celého seriálu.

Všechna tři první místa získali Brněnští. V celé osmnáctihodinovce najezdili bez tří celkem čtyři tisíce kol, což při délce dráhy osmdesáti metrů odpovídá téměř třem stům dvaceti kilometrům – tedy stejné vzdálenosti, kterou musel tým překonat při cestě z Brna k nám do Litvínova. Na nejvyšší stupeň vítězů se postavili také ve vodíkové etapě a stali se absolutními vítězi páté sezóny seriálu Hydrogen RC Challenge Cup a držiteli putovního poháru na dobu jedné sezóny.

My jsme nasbírali samé čtyřky – v osmnáctihodinovce jsme dojeli čtvrtí s počtem tři tisíce kol, tedy dvou set čtyřiceti kilometrů, které by stačily například na cestu z Litvínova do Plzně a zpět. Na čtvrtém místě jsme dojeli ve vodíkové etapě a bramborové skóre jsme si vyjezdili také v celém seriálu.

Pro úplnost přinášíme i kompletní výsledkovou listinu.

Celý osmnáctihodinový závod: 1. místo: 58 – ISŠA Brno Hydrocar, 2. místo: 41 – RC Racing Hubálov, 3. místo: Motol Speeders, 4. místo: 44 - HC Verva Racing Team 44, 5. místo: RaceK, 6. místo: Hydro PBIS, 7. místo: E-Team, 8. místo: PBIS Juniors, 9. místo: 470 – PBIS Juniors. 56 – ORLEN Unipetrol Racing Team se závodu nezúčastnil.

Vodíková etapa (počítá se do seriálu): 1. 58 – ISŠA Brno Hydrocar, 2. 47 – Hydro PBIS, 3. 41 – RC Racing Hubálov, 4. 44 – HC Verva Racing Team 44, 5. 59 – E-Team, 6. 46 – Motol Speeders, 7. 45 – Hydra Racing Plzeň, 8. 31 – RaceK, 9. 470 PBIS Juniors

Seriál Hydrogen RC Challenge Cup: 1. 58 - ISŠA Brno Hydrocar, 2. 47 – PBIS, 3. 45 – Hydra Racing Plzeň, 4. 44 – HC Verva Racing Team 44, 5. 46 – Motol Speeders, 6. 41 – RC Racing Hubálov, 7. 59 – E-Team, 8. 470 – PBIS Juniors, 9. 31 – RaceK, 10. 56 – ORLEN Unipetrol Racing Team

Závod důkladně prověřil schopnosti týmů a jejich závoďáků opravdu ve všech směrech a jsme rádi, že i přes jeho náročnost jsme se umístili v první polovině tabulky, což v silné konkurenci není nejhorší výsledek. Vítězům upřímně gratulujeme a všem zúčastněným přejeme, ať se jim v budoucnu daří stejně nebo lépe.

Nicméně máme-li v příští sezóně obstát, musíme na spoustě věcí zapracovat – všichni ze čtyřicet čtyřky jistě vědí, o čem je řeč.

Osmnáctihodinový závod tedy máme za námi. Akce takového rozměru se mohla uskutečnit díky podpoře společností INELSEV sro, Hotovka, -DOMI, spol. s.r.o., Litvínov a paní Kamily Baumrukové. Všem moc děkujeme.

Moc děkujeme všem, kteří nám pomohli se zajištěním hladkého průběhu závodu a také všem, kteří pomohli s přípravou a úklidem závodiště.

Součástky pro náš závoďák zhotovuje Ing. Tomáš Baumruk ze Střední technické školy v Mostě (Sšt Most Velebudice). Tomáši, jsme nesmírně vděčni a věříme, že nám zachováš přízeň i do budoucna.

Naše jméno se na startovní listině drží díky přízni Nadace ORLEN Unipetrol, firmy Softcontrol service s.r.o., a dvou nejmenovaných stomatologů. Naši činnost nezměrně podporuje naše škola, Gymnázium T. G. Masaryka v Litvínově. Pomoci všech uvedených si nesmírně vážíme a uděláme vše, abychom ji zúročili co nejvíce.

Po 900km cestě jsou všichni v pořadku ve svých domovech a auto v garáži. Jde se spát - světové finále H2GP tak definitivně skončilo. :-)

Do Litvínova zbývá 300 kilometrů. :-)

Před skoro polovinou cesty domů jsme se zastavili na pauzu u Technického muzea v Sinsheimu, kam se třeba jednou vypravime - navštěva opravdu stojí za to. :-)

Organizačně docela náročné světové finále H2GP ve švýcarském Bulle skončilo a my se vracíme domů.

Po krátké ranní idylce jsme se krátce před desátou hodinou vydali na 900 km dlouhou cestu.

V této chvíli máme najeto cca 250 km a užívame si oběd.

Provoz je silný, omezení docela dost, ale my nikam nespěcháme a jedeme v klidu. :-)

Titul mistra světa H2GP kategorie Hybrid putuje k nám do České republiky. Paráda, upřímně gratulujeme! :-)

Dnešní závod kategorie Hybrid byl opravdu fičák, celých 6 hodin hlídat 24 aut dalo našemu vedoucímu pěkně zabrat. Ale nakonec všechno dobře dopadlo. :-)

V rušném týdnu světového finále H2GP se najdou i volné a zároveň příjemné chvilky. :-)

Nosit tahle trika je pro nás velká čest. :-)

Náš vedoucí má a ještě bude mít po několik dnů v rukou skoro celý svět. :-)