Lenia Yoga

Snad po sté pročítám moji knížku, která je před vydáním, a přijde mi hodně legrační, jak jsou v jednotlivých pasážích otisknuté stopy knih, které jsem v tu dobu četla.😀
Jsou to detaily, ale baví mě. Nálada, tempo nebo styl řeči, kterou používá některé postava.

Je těžký vybírat z příběhu pasáže, které vám chci ukázat a zároveň "nespoilerovat".😀
Dneska mi padl zrak sem:

"Vidar. To bylo jeho jméno. Znamenalo „tichý bojovník“. Nikdy tichý nebyl. Jeho hlas zníval bitevním polem, když vedl své muže do boje. „Slova Světlého jsou ostřejší než ocel!“ prohlašoval, zatímco zabíjel mečem i vírou.
A teď? Teď ležel v temnotě, sám se svými myšlenkami. Každý jeho skutek byl hluboce vyryt do jeho duše. Krev na jeho rukou, tváře těch, které odsoudil, se nedaly smýt. Ti, kteří nebyli napravitelní, byli v noci odvezeni do lesa. Odhozeni jako nepotřební. A on stál u toho.
Proto ji zavolal. Byl tak zoufalý, že se obrátil k té, před kterou celý život varoval ostatní. Temná přišla a nabídla mu klid. Souhlasil, protože neviděl jiné východisko. Odevzdal se jí plně a dobrovolně.
A teď ležel na pokraji snů a skutečnosti."

První kapitolu knížky si můžete stáhnout zde:
https://www.lenia-yoga.cz/kniha

Díky všem za podporu!
L.💫

...poslední čtení mojí knížky před tím, než půjde do tisku (nevím, kde vezmu odvahu stisknout tlačítko "odeslat"...)!

drobná ukázka:
..a teď se zapletla do příběhu. Do příběhu, o kterém dosud netušila, že vůbec existuje. A přesto to byl očividně příběh, který byl podstatný a důležitý pro všechny lidi. Dostala vztek. Přišel náhle, jako když se nalije olej do ohně. Jak se stalo, že z příběhu vypadly podstatné části? Jak se stalo, že lidé dovolili, aby jejich vlastní nevědomost a strach přetvořily svět v něco tak pokřiveného? Jak mohli oslavovat světlo, když neměli odvahu pohlédnout do tmy? Jak mohli kázat světlo a zároveň vytvářet tolik temnoty a ubližovat tím tolika lidem? Jak mohli? Zuřila. Zuřila vnitřně, a oheň, který cítila, se v ní vzdouval jako divoký příboj. Měla chuť něco rozbít. Křičet. Jako by ten vztek nebyl jen její, ale staletí starý – jako by v sobě nesla zlost Temné a všech zavržených, nepochopených a odstrčených. Nevydržela to. Začala křičet nahlas. Proklínala všechny, kteří v tom podle ní mohli mít prsty. Kopala do dveří a do kamenných stěn. Odírala si klouby o stěny, zas a zas, až jí začala téct krev. Její hněv se zdál bez konce, jako bouře, která přišla, aby smetla vše, co jí stálo v cestě...

Občas jsem sama překvapená tím, co jsem napsala:-)

Bližší info o vydání knihy najdete tady: https://www.lenia-yoga.cz/kniha
(za web díky mému muži-jako ostatně za veškerou technickou podporu😀)

Jedna, dva nebo tři?😃

Jakou knížku bys chtěla mít v knihovně?