26/09/2026
Právě se dovolenkuji na Sardinii. 😎
Moře je křišťálově čisté. Nebe modré. Ležím ve stínu stromu a čtu si skvělou knihu.
Idyla.
Všimněte si, co vám při pohledu na tuhle fotku a pár vět proběhne hlavou.
Možná zatoužíte být taky u moře.
Možná trochu závidíte.
Možná něco jiného.
Stačí pár střípků reality a naše mysl už si z nich poskládá celý obraz.
Přidejme další střípek.
Den před odletem mi vytrhli osmičku. Nemůžu na slunce ani plavat. Nemůžu si dát ani sklenku místního vína. A navrch dorazila ještě opožděná menstruace. 😶
Stejná fotografie. Stejný úvod.
A přesto možná najednou vidíte i něco trochu jiného.
Přesně tohle mě na naší mysli fascinuje.
Z několika střípků si ochotně skládá celek — podle svých zkušeností, očekávání, strachů, přání i toho, jaký máme zrovna den.
Jak snadno zaměníme to, co vidíme, za celek. Jak nenápadně se skutečnost promísí s naším výkladem, až přestaneme rozeznávat, kde končí jedno a začíná druhé.
Pro mě je i tohle jóga.
Všímat si nejen toho, na co se dívám, ale také odkud se dívám.
Nemůžu do moře. Ale můžu se kochat pohledem na vlny.
Nemůžu na slunce. Ale mám strom a jeho stín.
Nemůžu si dát víno. Ale mám chvilku pro sebe.
Moře kvůli tomu není méně modré.
A bolavá pusa není méně skutečná.
Vše může existovat zároveň.
Tohle je jedna z věcí, které bych vám skrze Zahradnici duše chtěla předávat.
Učme se společně všímat si, odkud se na svět právě díváme. 🌿
A malý kvíz pro jogíny na závěr:
Kterou z Nijamas mám tady skvělou příležitost kultivovat a praktikovat?
