Rungo.cz

Ahoj všem, zkusím to tady postnout a uvidíme. 🙂

POKUD VÍTE O NĚKOM VE SVÉM OKOLÍ, IDEÁLNĚ O NĚKOM MLADŠÍM, KDO BY CHTĚL STŘÍHAT KRÁTKÁ VIDEA A POMÁHAT S INSTAGRAMEM (TŘEBA JAKO BRIGÁDU PŘES PRÁZDNINY), NAPIŠTE MI NA: [email protected]

NEBO KLIDNĚ SEM NEBO NA MESSENGER. :)

Díky. Marek

Dneska jsem dal 9 kilometrů.

A upřímně? Fakt jsem nečekal, že je dám.

Byl to jeden z těch tréninků od Dana Orálka, které vypadají na papíře celkem nevinně, ale v hlavě se z nich okamžitě stane menší osobní krize. Devět kilometrů. Pro někoho normální běh. Pro mě teď docela velká věc.

Ne kvůli tempu. To bylo bídné.
Ani kvůli stylu. Ten bych raději neposílal nikomu k rozboru, protože nějakou důstojnost si člověk ještě nechává.

Ale doběhl jsem. Na jeden zátah. Juuuuu. 😂😜🙂❤️

A největší radost nemám z času ani z kilometrů. Mám ji z průměrné tepovky. 133. Paráda.

Tohle mě dneska potěšilo víc než jakékoliv tempo.

Dneska jsem si řekl, že musím.

A Marek musel.

A po dlouhé době mám z běhu zase radost. A ta radost stoupá každým dalším.

Xiaomi POP Run se blíží a já si začínám myslet, že těch 10 kilaků dám v zenovém rozpoložením a s úsměvem. Bez trápení.

Jestli to máte podobně, pojďte do toho taky.

Xiaomi POP Run se běží 29. srpna v pražské Stromovce

Registrace běží - link v komentářích. 👇👇👇👇

Dejte si cíl. Nemusí být rychlý. Stačí, když bude váš.

S kým se tam potkám?

Marek

Myslím, že největší změna v mém běhání za posledních několik let vůbec nesouvisí s tempem.

Souvisí s hlavou a vlastně i s prioritami.

Pamatuju si dobu, kdy jsem vynechal jeden trénink a měl pocit, že se mi rozpadá celý plán. Že už to nedoženu. Že jsem něco pokazil.

Dneska se připravuju na Xiaomi POP Run a poprvé po hodně dlouhé době to cítím úplně jinak.

Chci si ten závod užít.

Ale stejně tak si chci užít celé léto před ním.

Chci jít s Majdou na kolo.

Chci pracovat.

Chci jet někam pryč.

A když jeden trénink vynechám, svět se nezboří.

Možná právě tohle je největší změna, kterou jsem za těch několik let udělal.

Při čtení našeho nového článku mi došlo, že si z běhání někdy sami uděláme něco, co nás zbytečně stresuje. Přitom by nám mělo dělat radost.

Proto si dnes vybírám cíle úplně jinak než dřív.

Ne podle toho, co běhá někdo jiný.

Ale podle života, který chci žít.

Na RUNGO.cz teď máme článek o tom, jak si vybrat první běžecký cíl tak, aby vás motivoval, ne odrovnal. Pokud se právě vracíte k běhání nebo přemýšlíte o svém prvním závodě, možná v něm najdete něco, co pomůže i vám - link dávám do komentářů 🙂

A zajímá mě jedna věc.

Marek

Kdybyste dnes začínali běhat, vybrali byste si pět kilometrů, nebo desítku?

xiaomi.czech

Minulý týden jeden z mých příspěvků získal 500 reakcí. Díky vám všem za podporu! 🎉

Už pár dnů tak různě trousím po sítích, že se po strašné době, vlastně po mnoha letech, připravuju na 10 kilometrů. A že to bude v úplně novém závodě, který se poběží na konci srpna v Praze.

No a teď už můžu konečně říct, o co jde a proč jsem se do toho nechal uvrtat. 😀

Takže: 29. srpna se ve Stromovce v Praze poběží první ročník Xiaomi POP Run. Na výběr bude 5 kilometrů i 10 kilometrů, což je super, protože na start se můžou postavit jak nováčci a zkusit si třeba svůj úplně první závod, tak i ostřílenější běžci.

Za mě je tenhle závod fakt pro každého, kdo se chce postavit na start po svém. A já si ho tam jdu vyloženě užít.

Teda dobře. Připravovat se chci. A vlastně už jsem tak nějak začal, protože samozřejmě nechci trpět víc, než je nezbytně nutné. O tom svém přípravném lopocení budu dávat zprávy hlavně na Instagram RUNGO, něco občas i sem.

A teď úplně na férovku poprvé.

Proč se člověk ošlehaný mnoha nemocničními bitvami, po operaci srdce, po boji se spánkovou apnoí a ozdobený mnoha dalšími jizvami lékařských zásahů rozhodne přes léto připravovat na desítku?

Za prvé: nečekám, až budu dokonale ve formě. Beru si závod jako důvod, proč se do formy začít vracet. V klidu. Rozumně. Bez hrdinských blbostí. 🙂

A za druhé: RUNGO se stalo partnerem tohohle běhu. A pro naše další fungování je tahle spolupráce docela zásadní.

A teď na férovku podruhé.

Když se přidáte, nepodpoříte jen vlastní běhání. Tak nějak tím pomůžete i tomu, aby RUNGO mohlo dál fungovat, tvořit obsah, dělat všechny ty socky a zkoušet realizovat další smělé nápady.

A že jich máme.

Podcasty. Klub. Nějaké ty společné výběhy. A třeba jednou znovu i náš vlastní závod. Protože evidentně nám nestačí normální množství práce a rádi si přidáváme další formy dobrovolného šílenství. 🙂

Po dvou férovkách musí samozřejmě přijít i třetí. A tahle je asi nejosobnější.

Byl bych moc rád, kdybychom se 29. srpna nepotkali na startu jako anonymní dav lidí, kteří si přišli odběhnout svoje a zmizet. Chtěl bych, aby to bylo i malé osobní RUNGO setkání.

Potkat se. Pokecat. Třeba spolu běžet. Nebo se aspoň před startem navzájem ujistit, že to byl vlastně dobrý nápad. Takže tak, no. 🙂

A teď zpátky k závodu.

Xiaomi si pro vás do startovního balíčku připravilo chytrý náramek Xiaomi Smart Band 9 Active, závodní tričko, medaili v cíli a ručník.

A my na RUNGO.cz budeme v rámci téhle spolupráce chystat články, tipy, příspěvky tady na Facebooku, obsah na Instagramu RUNGO a chci taky znovu víc postavit na nohy naši skupinu, kde to v roce 2010 všechno vlastně začalo.

Jen jsem ji teda přejmenoval na Běhej s RUNGO.

Právě skupina by měla sloužit pro vzájemnou podporu a sdílení zážitků nejen z přípravy těch, kteří se ke mně přidají, ale samozřejmě i všech ostatních. Je otevřená pro každého, to je jasné.

Takže jo.

Moje urputná příprava na 10 km právě začíná.

A teď: kdo se přidá? 😀

Marek 💪🏻❤️

Registrace je spuštěná. Odkaz najdete v komentáři.



xiaomi.czech

Našel jsem si brigádu a začal dělat 12ti hodinové směny. Dva dny práce, pak volno. Zatím jedu jen na poloviční úvazek, buď denní, nebo noční 6:00-18:00, ale musím říct, že to je pro mě mazec. Úplně mě to rozhodilo systém fungování 😂.

Ráno běhat nestíhám a přiznám se, že po návratu z práce nemám vůbec sílu na nic a jsem rád, že jsem rád. 🙂.

Když přijdu z noční, tak je to ještě pro mě zajímavější. Na chvíli si lehnu a pak jsem schopný jít maximálně alespoň na kolo. Běh? Vůbec. A ten den po noční směně se v podstatě dávám dohromady. Druhý den už ráno vyběhnu, ale i tak to není zatím úplně ideální.

No jo no, naposledy jsem na takovýhle směny chodil někdy v roce 1994 😂. Mladík v rozpuku. Teď? Je to holt jiný a tak trochu se s tím peru. 💪🏻

Máte někdo zkušenost s tímhle "zvláštním" rytmem fungování? Tipy, triky, moudré rady, jak fungovat po "dvanáctkách"? Jak se dát rychle dohromady?

Marek

Pětka by byla pohodlnější.

A právě proto běžím desítku.

Přiznám se, že mě to samotného trochu překvapilo. Když jsem se rozhodoval mezi 5 a 10 kilometry, pětka by byla bezpečnější volba. Myslím, že bych ji dnes nějak uběhl.

Jenže právě v tom byl problém.

Bylo by to moc pohodlné.

Desítka mě nutí dělat věci, které mi nikdy moc nešly. Být trpělivý. Dodržovat plán. Vyjít ven i ve dnech, kdy se mi úplně nechce.

A možná právě proto z ní mám respekt.

Ne z těch deseti kilometrů samotných. Spíš z toho, jestli vydržím přípravu. Jestli nepolevím. Jestli mě to za pár týdnů nepřestane bavit.

Protože se znám. 😄

Přitom tu desítku vůbec nechci běžet na čas. Nehoním osobák. Neřeším minuty ani vteřiny. Chci si po dlouhé době užít cestu na start a pak samotný závod.

Ten mě čeká koncem srpna v Praze. Poběží se 5 i 10 kilometrů a půjde o úplně nový závod, který už se běhá v mnoha zemích po světě a teď poprvé dorazí i k nám.

Víc o něm řeknu opravdu brzy.

A budu moc rád, když se tam potkáme jako RUNGO.

Ne kvůli časům.

Ne kvůli výkonům.

Ale proto, abychom si společně dali vlastní výzvu. Někdo pětku, někdo desítku. Každý po svém.

Tak, aby nás to posunulo, ne zlomilo. ❤️🏃‍♂️

Moji lehce klopotnou přípravu můžete sledovat i na Instagramu RUNGO:

Instagram RUNGO⁠ - link dávám do komentářů.

Marek

Jako cyklista dobře vím, jak nepříjemný je, když se vám auto nalepí za zadní kolo.

A jako řidič se snažím pamatovat na jednu věc: přede mnou nejede překážka. Jede člověk.

Proto se cyklistům nelepím na záda. Netroubím na ně jak posedlej Nepředjíždím je natěsno, v zatáčce nebo přes horizont jen proto, abych byl o pár vteřin dřív někde, kde stejně nejspíš budu stát na červené.

A když mi cyklista ukáže, že můžu jet? Beru to jako spíš jako informaci, ne jako povolení. Odpovědnost za předjetí mám pořád já.

Tohle je první díl.
Reel na Instagramu. Link hážu do komentářů. 🙂

Co jako řidič cyklistům nikdy neděláte vy?

Čím jsem starší, tím víc si myslím, že největší problém hubnutí není bůček.

Největší problém jsou výčitky po něm.

Včera jsme byli u so**edů na grilování. A so**ed je přesně ten typ člověka, u kterého předem víte, že to nebude dietní večer.

Dělá maso výborně. A navíc ví, že mám slabost pro pomalu dělaný bůček.

Takže byl bůček.

A já neodolal.

Vlastně jsem asi ani moc neodolával, abych byl úplně fér.

Jenže víte co?

Nelituju toho.

Byl jsem s lidmi, se kterými mi bylo dobře. Povídali jsme si, smáli se a na pár hodin jsem zapomněl na práci, stres a všechny povinnosti.

A to možná bylo pro moji hlavu důležitější než dokonale dodržený plán.

Dneska proto nedržím hladovku. Nepřidávám trestné kilometry na kole. Prostě pokračuju dál.

Nepřibereme kvůli jednomu bůčku.

Stejně jako nezhubneme kvůli jednomu salátu.

Rozhoduje to, co děláme většinu času.

A jestli mě tenhle bůček doběhl, zjistím příští pondělí na váze a při měření pasu.

Jaké jídlo je vaše absolutní slabost?

Marek.