Totální Fotbal

Čas, kdy bude zase nějaký český fotbalista hrát za některý z top klubů se opět pomalu, ale jistě blíží. O brankáře Lukáše Horníčka má totiž zájem vedle italského Interu Milán zájem také německý gigant Bayern Mnichov. Český gólman je navíc také v hledáčku portugalského Porta, což je další slavná fotbalová adresa. Braga však moc dobře ví, jaký klenot má bráně, a proto dala všem zájemcům jasně najevo, že Horníčka neuvolní za méně než 30 milionů eur. Vzhledem k jeho věku a potenciálu je však zřejmé, že pokud některý z klubů za něj tuto částku dá, tak nebude litovat, protože z něj roste gólman světové extratřídy. Teď je jen otázkou, který z nich to bude.

Ve Slavii to vře a v hlavní roli je klubový boss Jaroslav Tvrdík. Ten sice správně odsoudil chování sešívaných chuligánů z Tribuny Sever, kteří v závěru posledního derby pražských S vnikli v Edenu na hřiště. Tvrdík nyní v otevřeném dopise fanouškům uvedl, že klub už nechce spoléhat na dohody „na slovo“ a musí chránit slušné příznivce i vlastní budoucnost. ​Fanoušci ale tvrdí, že byli připraveni přijmout adekvátní bezpečnostní opatření, která by zabránila opakování útoků na hráče i hostující sektor. Podle nich ale vedení Slavie zvolilo jinou cestu, která jde proti fanouškům a blíží se totalitním praktikám. Ale to není ze strany Tvrdíka všechno, protože jako nového bezpečnostního poradce najal Jiřího Komorouse, který má výraznou komunistickou minulost, což fanouškům také logicky vadí. „Je až komické, že si jako fanoušci pravidelně připomínáme invazi z roku 1968, náš klub přišel právě kvůli komunistickému režimu i o vlastní jméno, a přitom si klub na řešení vztahů s vlastními fanoušky přizve člověka schvalujícího obsazení naší země vojsky Varšavské smlouvy a usilujícího o vstup do StB,“ mají jasno sešívaní fans, podle kterých jede estébácká mentalita ve vedení Slavie naplno.

Dovedl Česko po 20 letech na MS, za což patří Miroslavu Koubkovi velký kredit. Ale šampionát se mu jako trenérovi vůbec nepovedl, o čemž svědčí nejen špatné výsledky, ale hlavně ještě horší hra jeho svěřenců. Když se k tomu přidají informace o toxických vztazích v mužstvu, špatně zvoleným tréninkům a sestavě nebo jeho lžím o vystřídání Višinského či (ne)nasazení Sochůrka, tak je logické a správné, že na svoji funkci rezignuje. Horší je však jeho odůvodnění, že tak dělá i kvůli mediální kampani založené podle ně na řadě polopravd a fabulací proti jeho osobě. Je smutné, že Koubek stejně jako reprezentační manažer Nedvěd neprojevil sebereflexi a neuznal, že po takovém propadáku je rezignace na místě a místo toho jen kope kolem sebe. Tím si bohužel dost kazí své trenérské renomé a ještě hůř nechává po sobě reprezentaci v rozkladu.

Říká se, že ryba smrdí od hlavy a v případě české fotbalové reprezentace to platí dvojnásob. Zatímco hráči v čele s Patrikem Schickem nebo Ladislavem Krejčím se podívali pravdě do očí a otevřeně uznali, že český fotbal za mezinárodní konkurencí výrazně zaostává a že je třeba změnit řadu věcí, které dlouhodobě nefungují, tak podle generálního manažera reprezentací Pavla Nedvěda je vše v pořádku. Nedvěd nehodnotí MS jako ostudu, trenér Koubek svoji práci zvládl dobře a Češi předvedli své maximum. Nedvěd se asi díval na jiné zápasy než my všichni, protože naše reprezentace ve všech utkání tahala za kratší konec a rozhodně se řadí k nejhorším týmům tohoto šampionátu. Za to se na nároďák snesla oprávněná kritika, ze které si ale Nedvěd evidentně nic nedělá, protože tam podle něj není jediný názor, kterým by se měl zabývat a který by mu něco dal. Tím dal jasně najevo, že není tím správným mužem, který by měl český reprezentační fotbal někam posunout a pokud i nadále zůstane ve funkci, tak se budeme nadále propadat do fotbalového suterénu.

Moc českých fotbalistů nemůže říct, že je zná celý svět. Ale David Douděra mezi tyto vyvolené patří, protože na jeho šílený výkon proti Mexiku se jen tak nezapomene. Je sice pravda, že na MS byla špatná většina našich hráčů, ale Douděra byl totální extrém. Fotbalista, který vůbec neměl být v Koubkově nominaci, se předvedl už v předzápasovém rozhovoru. Když se ho reportér zeptal na faktor vysoké nadmořské výšky v Mexico City, suverénně odpověděl: „O nadmořské výšce mluví asi jen novináři. Necítím rozdíl.“ A pak začal zápas a Douděra hned od začátku lapal po dechu. Během prvního poločasu třeba vůbec nezachytil pohyb Alvarada, který si narazil s jedním ze spoluhráčů a následně se ocitl v šanci. Obránce Slavie se ani neoběžoval za ním běžet. V druhé půli pak absolutně nezvládl přebrat protihráče a až komicky běžel úplně někam jinam než měl. A vrcholem byly jeho nesmyslné střelecké pokusy z dálky, které byly absolutně bez šance. Douděra se tak Koubkovi krásně odvděčil za svoji nominaci a celému světu ukázal, že karma existuje, protože hráč jeho charakteru si mezinárodní ostudu zaslouží. Jen je škoda, že na to doplatil i český nároďák.

Pro slávisty je Jan Bořil žijící legendou a v klubu se tak nějak se počítalo s tím, že svoji profesionální kariéru uzavře právě v Edenu jako lídr a mentor B týmu. Ale pětatřicetiletý obránce to odmítl, protože chce hrát ještě ligu, a proto kývnul na nabídku Liberce, kam se přesouvá ze slávistickém soustředění v Aigenu. Tímto rozhodnutím určitě nepotešil slavistické vedení, protože bude pomáhat ambicioznímu klubu a ke všemu ještě bude na hřišti tvrdě dojíždět své bývalé spoluhráče. První střet s jeho bývalým klubem ho čeká už ve čtvrtém kole. Dohraje tento zápas až do konce nebo to dopadne jako v Hradci?

Během sezóny byl nejlepším českým hráčem v zahraničí a v dresu Lyonu několikrát oslnil celou Francii. A proto trenéři i fanoušci počítali s tím, že Pavel Šulc bude na Mistrovství světa hlavním tvůrcem české ofenzivy a svými přihrávkami bude posílat do šancí své spoluhráče v čele s Patrikem Schickem. Ale dosavadní zápasy ve skupině všechny vyvedlo z omylu, protože Šulc vypadá úplně ztraceně, jako by ho fotbal v nároďáku vůbec nebavil a už se těší až po bude po turnaji. Trenér Koubek má teď poslední šanci ofenzivního šikulu z Karlových Varů probudit, protože už zítra hrajeme poslední zápas skupiny s nažhaveným domácím Mexikem a pokud nevyhrajeme, tak na MS skončíme a pojedeme domů s pocitem promarněné šance, protože vypadneme z hodně hratelné skupiny.

Když trenér Koubek mluví před každým zápasem naší reprezentace ke svým svěřencům, tak to vypadá nějak takhle: "Jste dřeváci, na žádnej ťukec nemáte, a proto se o něj ani nepokoušejte. Dlouhý nakopávaný balony a trefovat zařízení!" A podle tohoto taktického plánu to na hřišti taky vypadá. Ze všech týmů na MS totiž hrajeme nejhorší fotbal, na který se nedá dívat. Asi nikdo z nás nepočítal s tím, že budeme soupeře kombinačně přehrávat, ale že od první minuty úplně rezignujeme na fotbal, to je až příliš krutá facka od reality. Při zápasech našeho nároďáku máte pocit, že tým je na turnaji omylem, protože kromě standardních situací nefunguje vůbec nic. Nejhorší na tom, že Koubkovi chybí sebereflexe, protože po zápase s Jihoafrickou republiku, která nás až na pár minut po celý zápas přehrávala, přišel s tím, že je s výkonem svého týmu spokojený a že to, co naše reprezentace předvádí, je obrazem fotbalu. Je to možná tak Koubkův obraz fotbalu, který ale zamrznul v minulém století, protože takhle pasivně už nehrají ani fotbaloví trpaslíci. Už několik zápasů po sobě nejsme schopni dát gól ze hry a hrajeme fotbal, ze kterého bolí oči. To vše se teď děje před celým fotbalovým světem, kterému je náš fotbal pro smích. A nejhorší na tom je, že zcela po právu.

Vše nasvědčovalo tomu, že Radoslav Kováč začne svou třetí sezónu na lavičce Slovanu Liberec, ale nakonec si dnes balí kufry a v klubu končí. Vaz mu zlomilo, že ani jednou nedokázal s týmem postoupit do evropských pohárů, což ambiciózní majitel Ondřej Kania těžko kousal, a proto dali se sportovním ředitelem Janem Nezmarem Kováčovi okamžitého padáka. Na lavičce Slovanu ho nahradí slovenský kouč Branislav Fodrek, který patří na Slovensku k nejnadějnějším trenérům a poslední necelé dva roky působil v DAC Dunajská Streda, se kterou skončil v minulé sezóně druhý. Bude pod Ještědem úspěšnější než Kováč?

Jako kapitán obhájců titulu a žijící fotbalová legenda vlétl Lionel Messi do letošního MS jako uragán. Hattrickem řídil výhru Argentiny nad Alžírskem a svůj 200. reprezentační start tak oslavil tím nejlepším možným způsobem. Navíc se stal ve věku 38 let a 357 dnů nejstarším hráčem, který v zápase mistrovství světa vstřelil více než jeden gól, čímž překonal zápis Kamerunce Rogera Milly (38 let a 34 dnů) z roku 1990. Zároveň je nyní i nejlepším střelcem v historii MS. Celkem má stejně Němec Miroslav Klose na kontě už 16 gólů a je velká pravděpodobnost, že toto číslo na turnaji ještě vylepší. Vše ale v Messiho podání nebylo jen zalité sluncem. Po půl hodině hry, kdy už jeden gól vsítil a jeho tým vedl 1:0, přišel v souboji s obráncem Aissou Mandim o míč. Chtěl ho získat hned zpět, jenže soupeř si jej odstavil zády. Messi jej tak nejdřív trefil zezadu koňarem do stehna a pak napnul špičku nohy směrem nahoru a kolíky šlápl Mandimu na lýtko. Okamžitě po faulu vystřelil oběma rukama do vzduchu jako gesto omluvy, ale polský rozhodčí Szymon Marciniak, mu neudělil ani žlutou kartu. A kupodivu nedostal ani podnět od svého asistenta u videa. Messi se i tak díky tomu vyhřívá na vlně obdivu za jeho skvělý výkon, ale přitom stačilo málo a byl z něj padouch s červenou kartou na kontě.